Účast masmédií a dalších subjektů na sexuální výchově

Vladimír Wynnyczuk

Říká se, že se svět mění nenápadně. A pak pojednou přicházejí léta, kdy se svět mění rychle, revolučně – závratně. A právě v takové době žijeme. Nemáme
na mysli pouze vývoj technický, ekonomický či politický. Zajímá nás v této souvislosti vývoj v oblasti, kterou bychom mohli nazvat sociálně-demografickou. Když ve dvacátých letech naše generace přicházela na svět, nebyly na zemi ještě ani dvě miliardy obyvatel. Dnes je planeta zalidněna více než pěti tisíci miliónů obyvatel
a v roce 2000 vzroste tento počet podle oficiálních odhadů OSN na 6-7 miliard lidí.

Ruku v ruce s tímto revolučním růstem obyvatel, které předchozí dějiny lidstva neznaly, docházelo a dochází k dalším kvalitativním změnám.

V oněch dvacátých letech umíralo do jednoho roku každé páté až šesté narozené dítě: konkrétně kojenecká úmrtnost v roce 1921 činila 170 úmrtí na každých 1000 narozených. Dnešní kojenecká úmrtnost v České republice je 10 dětí na 1000 narozených. S touto výší však nemůžeme být spokojeni, poněvadž prakticky ve všech evropských zemích, kromě postkomunistických, je kojenecká úmrtnost pod hranicí
10 v rozmezí koncem 80. let 5,8 – 9,7 úmrtí na 1000 narozených dětí.

Očekávaná střední délka života byla pro děti narozené ve dvacátých letech pro muže 47 let a pro ženy 49 let. Dnes v České republice narozená děvčata mají před sebou v průměru 75 let života a chlapci 68 let, a to ještě tato střední délka u mužů je spolu se státy bývalého SSSR, Maďarska, Polska a Slovenska nejnižší v Evropě.

Položíme-li si nyní otázku, co bylo hlavní příčinou těchto změn, pak odpovídáme, že to bylo především snížení úmrtnosti dosažené nikoliv převratnými událostmi a objevy v medicíně, ale uplatněním zejména základních hygienických pravidel platných pro všechny vrstvy obyvatelstva. Napomohly tomu také celostátní
a celosvětové akce, jako bylo povinné hromadné očkování vztahující se opět prakticky na veškeré obyvatelstvo.

Z toho vyplývá zásadní závěr vztahující se k našemu tématu, a to k zefektivnění sexuální výchovy a optimalizaci plánování rodiny. Tyto snahy – mají-li být úspěšné – musí být důsledně zaměřeny na všechny skupiny obyvatelstva, a to podle věku, vzdělání, bydliště, profesionálního zaměření, rodinného stavu a podobně. Současně musíme věnovat pozornost novým vývojovým jevům ve sféře sociálně-demografické, které pomáhají stanovit priority jednotlivých aspektů plánování rodiny a úkolů sexuální výchovy.

HISTORICKY NOVÉ JEVY VE VÝVOJI SPOLEČNOSTI

Uveďme nyní příklady vybraných historicky nových jevů, které nejen minulé,
ale i dnešní starší generace nepoznaly z vlastní zkušenosti, alespoň v jejich hromadnosti, které jsou ve vztahu k námi projednávanému tématu.

- Ještě v padesátých letech dospívala mládež fyzicky v průměru ve 14 - 15 letech. Dnes dospívá téměř v celé Evropě včetně České republiky mezi 13 – 14 rokem. Stále však přežívá představa, že dostačuje, jestliže mezi 14 – 15letou mládeží se objeví jednou za čas lékař s poučením. Pomineme-li otázku, nakolik osoba lékaře je tím nejvhodnějším zdrojem informací, vidíme, že přichází pozdě, zejména víme.li, že poznatky o jednotlivých jevech mají být předány dětem a mladým lidem dříve, než je zjistí na vlastním těle i ve vlastním životě.

- Snížení věku dospívání snižuje i věk, kdy dnes mládež navazuje vážnou známost
a začíná sexuální život a uzavírá manželství. Českou republiku charakterizuje vysoký počet nejmladších ženichů a nevěst. Problémem je, že fyzické a sociální dospívání se nedosahuje současně, ale pokud jde o ukončení přípravy na povolání, ekonomická samostatnost
a sociální zralost daleko později po zralosti fyzické. Tyto skutečnosti se negativně projevují v navozování nezodpovědných známostí a uzavírání nestabilních manželství.

- Dřívější uzavírání sňatků jak v průměru, tak i co do počtu a prodlužující se délka života způsobují, že manželství a rodina netrvají 20 – 25 let ve svém průměru jako ještě v padesátých letech, ale 40 – 50 let, pokud se manželé nerozvedou.

- Děti – většinou 1 – 2 narozené krátce za sebou, se rodí v prvých 5 (60%) až 9 letech (85%) po uzavření manželství. Při trvání manželství 40 – 50 let to znamená, že děti žijí v rodině kratší dobu, než rodina existuje po odchodu dětí, a proto její stabilita musí být založena na řadě dalších faktorů než na pouhé existenci dětí, jako to postačovalo v dobách nedávných.

- Data o dětech narozených na počátku manželství současně dávají možnost konstatovat, že doba, kdy si žena přeje dítě, resp. děti, je kratší – 5 – 9 let –
ve srovnání s dobou, kdy žije v manželství v nebezpečí nechtěného těhotenství –
15 – 20 let.

- Jedno až dvě děti narozené krátce za sebou současně znamenají, že rodina ztratila svoji historickou schopnost připravit od dětství děvčata a chlapce na rodičovské role tím, že v početnější rodině se automaticky starší sourozenci starali o mladší a mladší nacházeli svůj přirozený vztah k starším bratrům a sestrám. Z toho vyplývá, že výchova k rodičovství musí přinášet mládeži také zcela základní pokyny, jak pečovat
o kojence a děti v nejútlejším věku. Je určitým překvapením, jak vysoký počet žen drží v náručí kojence poprvé tehdy, když si porodí své vlastní dítě.

- Jak se horizontálně zkracuje rodina menším počtem dětí, tak se současně prodlužuje vertikálně z dřívějších 3 na 4 generace. Dnešní mladá rodina má obvykle při narození dětí na živu nejen prarodiče, ale aspoň jednoho z prarodičů. Všechny generace obvykle s rodinou nežijí, ale vytvářejí vztahy, o jejichž důležitosti bychom neměli pochybovat. Jde tedy o to, aby informace, které dostávají mladí lidé, dostávali
i příslušníci starší a nejstarší generace, aby se tak vytvářelo veřejné mínění na základě nejnovějších poznatků i z oblasti plánování rodiny a sexuální výchovy.

Dodejme ještě, že pro vývoj našeho obyvatelstva je charakteristickým znakem jeho stárnutí. To znamená, že za současného snižování porodnosti a tedy snižování počtu dětí a mládeže narůstají počty a podíly starších osob nad 55, resp. 60 let.

V praxi pak narůstají počty starších lidí na jednu mladou rodinu, která dnes přebírá péči nejen o děti, ale často i o své starší, nejbližší i vzdálenější příbuzné. Vzrůstá také počet starších občanů na jedno narozené dítě, a tak můžeme konstatovat, že dnešní děti mají kolem sebe více dědečků a babiček, event. pradědečků
a prababiček, než jaké měla kterákoliv předchozí generace. Tím narůstá také vliv starších lidí a jejich názorů a životních zkušeností na dítě a mladého člověka, který vždy nemusí být kladný a žádoucí, poněvadž nemusí být adekvátní nejnovějším poznatkům vědy a technickému a společenskému rozvoji.

ÚLOHA DEMOGRAFIE PŘI ZEFEKTIVNĚNÍ SEXUÁLNÍ VÝCHOVY

Na tomto místě je třeba zdůraznit význam demografie – nauky o obyvatelstvu, která nám pomáhá kvantifikovat a kvalifikovat jednotlivé skupiny obyvatelstva tzv. „target groups“ – cílové skupiny.Na ty pak zaměřujeme v rámci sexuální výchovy pozornost pedagogické a osvětové činnosti.

Další analýzy nám pak pomáhají stanovit priority zájmů a potřeb těchto skupin, které podle věku, můžeme rozdělit na skupiny 3letých, 6letých, 12 - 13letých, 17 - 18letých, 20 - 24letých, 25 - 29letých a pak například 40 - 49letých, 60letých
a starších. Pokud pak hovoříme o hromadných sdělovacích prostředcích, informace
o těchto skupinách nám v prvé řadě kvantifikují skutečné i potencionální čtenáře
a posluchače. Ti jsou zainteresováni přímo, poněvadž se jich určité jevy, jako například dospívání, dotýkají bezprostředně, anebo nepřímo tím, že jsou za dospívající mládež zodpovědní, mohou je ovlivňovat, jsou s nimi v těsném kontaktu. Například problémy dospívání se týkají v prvé řadě 12 – 13letých, kterých je v současné době cca 350 000. Současně se tyto informace, zejména pokud jde o nejmodernější poznatky, musí být přenášeny i na rodiče dospívajících, blízké příbuzné, učitele i další pracovníky s mládeží apod.

K tomu je třeba doplnit, že v souhlase s přirozeným vývojem společnosti, každým rokem, tak jak se obyvatelstvo posunuje do starších věkových skupin, nastupují noví zájemci, čtenáři a posluchači. Osvěta není jednou daná, ale musí se opakovat každým rokem, jak přicházejí noví jedinci, kteří ještě včera zájem neměli, poněvadž se jich problematika netýkala. A tak program jednou napsaný, přednesený, vysílaný není ničím jiným jednorázovým a konečným, ale musí se po svém doplnění
o nové poznatky opakovat pro další nastupující kontingenty.

Dále nesmíme zapomínat, že čtenáři či posluchači používají informace nejen pro sebe, ale současně se stávají automaticky nositeli poznatků nejen pro své mladší sourozence, spolužáky, spolupracovníky. Na tom byla například založena péče
o sexuální výchovu během základní vojenské služby v Polsku i Turecku. Zde mají dobré zkušenosti s tím, že po absolvování vojenské služby přenášejí absolventi automaticky moderní poznatky z plánování rodiny do svých vesnic, na pracoviště, vytvářejí ve svém okolí moderní konstruktivní a pozitivní veřejné mínění v této oblasti.

Sdělení zaměříme na tři aspekty plánování rodiny a sexuální výchovy, které v současné době pokládáme z hlediska zdravotního vývoje společnosti za nejdůležitější. Je to prevence a obrana zneužívání dětí a mládeže, nebezpečí exploze AIDS a sexuálních přenosných chorob pro určité vrstvy obyvatelstva a snaha o snížení počtu interrupcí pomocí moderní antikoncepce. K věnování pozornosti těmto třem tématům nás vedou rozbory mezinárodních zkušeností, zejména z poslední doby
a analýzy současného stavu dané problematiky u nás. Zatímco skutečnost, že Česká republika má jeden z nejvyšších počtů umělého přerušení v Evropě, je dostatečně známá, nebezpečí zneužívání dětí a aktuální nebezpečí šíření AIDS a sexuálně přenosných chorob je stále podceňováno a vědomě či podvědomě z nedostatku znalostí bagatelizováno.

SEXUÁLNÍ NÁSILÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ

Otázce zneužívání dětí je v poslední době především v 80. letech ve většině průmyslově rozvinutých evropských státech věnována zvýšená pozornost. Průzkumy provedené v Anglii, Nizozemí, Dánsku, Švédsku přinesly šokující odhalení, a to, že cca 20 – 30 % ze všech dětí do 15 let bylo zneužito, je zneužíváno anebo se staly obětí závažného pokusu takového zneužití. Poslední informace z Anglie konstatují naprosto zodpovědně, že nejméně každý desátý dospělý Angličan nebo Američanka ve věku
do 15 let byly zneužity tak, že si následky zejména v psychické sféře nesou celý život. Nemáme důvodu pochybovat o tom, že tato čísla se vztahují řádově i na českou populaci, i když podrobné průzkumy dosud u nás nemáme. Znamená to tedy, že
na základě nejmodernějších poznatků dětských psychiatrů, pediatrů, sexuologů musíme urychleně věnovat této záležitosti pozornost tak, jak se tomu děje i v ostatních evropských státech dnes i včetně Polska.

Co dalšího přinášejí uvedené zahraniční průzkumy. Zjišťují, že se musíme v této oblasti zbavit představy, že děti lžou a že si prostě vymýšlejí. Je proto třeba věnovat pozornost tomu, co říkají, a dát jim k tomu možnost. A tak se zřizují střediska pro ohroženou mládež a především » zelené « telefonní linky, kam děti mohou volat s tím, že se jejich problémy budou zabývat odborníci.

Dále se ukazuje, že podobně jako u znásilnění se musíme zbavit představy, že dítě je ohroženo nejvíce cizím neznámým člověkem, který je přepadne na opuštěném místě. Všechny zahraniční rozbory dokazují, že 70 – 80% případů pachatelů zneužití jsou nejbližší příbuzní, známí lidé, které k dítěti mají často nadřízený poměr jako učitelé, vedoucí táborů apod.

Psychiatři se shodují, že největší nebezpečí je šok, který je třeba odborně co nejdříve odstranit. Jinak může dítě a pak dospělého člověka taková zážitek provázet negativně po celý život. O jak důležité téma jde, ukazují programy osvětového školení plánování rodiny pořádané asociacemi pro plánování rodičovství v Austrálii, kde organizují kursy speciálně pro manžele žen, které v dětství či mládí byly předmětem sexuálního zneužití včetně znásilnění.

Jak je tento problém závažný i pro Českou republiku, ukazují tato data. Ročně se dnes rodí 130 000 dětí. Vezme-li se nejnižší podíl zneužití anglických 10 %, pak musíme konstatovat, že z těchto dnes narozených dětí se stane objektem zneužití
do 15 let 13 000, spíše však 25 000 osob (viz průzkumy Švédska, Holandska). Toto nebezpečí hrozí ročně minimálně 700 – 1700 jedincům z každého kontingentu narozených.

Pokud jde o počet osob, které by měly být o této problematice informováni, dostáváme se každoročně k číslu asi 400 000. Pro tento odhad vycházíme ze
3 dospělých osob v nejbližším vztahu k jednomu narozenému dítěti.

V naší republice nebezpečí ještě narůstá tím, že obyvatelstvo stárne a že na každé narozené dítě přibývá počet starších osob, potencionálních pachatelů. Jestliže v roce 1975 připadalo na jedno narozené dítě 5 mužů starších 60 let, pak je to dnes již 7,5 takových starších osob.

Dalším nepříznivým faktorem, je nárůst rozvodů se závislými dětmi, kdy
na 30 000 rozvodů ročně připadá 40 000 závislých dětí. Jejich matky obvykle nezůstávají samy a průzkumy již řadu let dokazují, že situace dítěte po stránce zdravotní a sociální není nejhorší tam, kde žena zůstává sama, anebo i tam, kde rozvedený manžel nadále žije ve společném bytě, ale tam, kde žena žije s druhem.
A právě od těchto druhů hrozí určité nebezpečí pro dítě v takové domácnosti.

Řekneme-li nyní, že sexuální výchova nutně musí začínat u tříletých, pro mnohé to bude šokující. Ale určité vybrané informace z této sféry jako prevence zneužívání dětí jsou naprosto nezbytné jako účinná zbraň, jak chránit děti před sexuální agresí alespoň do určité míry. Na západě, na severu Evrop, ale i v USA
a Austrálii existují již vypracované a velice jednoduché stereotypy rad pro rodiče, které je třeba, aby si dítě automaticky osvojilo. Sem spadá nenásilné vysvětlení, že ne všichni dospělí to myslí s dětmi dobře. Proto s dospělými, které dítě nezná, nemá komunikovat, přijímat od něho dárky či dát se vozit v autu. Zejména pak dítě má být automaticky poučováno o tom, že jakékoliv chování dospělých, i kdyby to byli nejbližší příbuzní, které je mu nepříjemné, například hlazení, braní na klín, musí se naučit odmítat a hned to hlásit rodičům.

Prevence na jedné straně je včasné poučení odpovídající věku i chápání dítěte
a na druhé straně organizace ochrany dětí před možným zneužitím, kterou dnes tvoří čím dále tím více specializovaná pracoviště, k nimž vedou linky důvěry pro děti
a malé pacienty. Dále je zapotřebí zvyšovat kvalifikaci bezpečnosti i soudů a mít
na paměti, že zákroky policie i soudu mohou mít pro dítě mnohdy horší důsledky než samotný akt pokusu o zneužití. Dále je třeba studovat moderní postupy hlásané například dětskými psychiatry z Belgie, kteří spíše než důraz na práci policie kladou váhu na psychologické postupy při léčení dítěte, event. i pachatele a především studium rodinného klimatu, kde se zneužití stalo.

AIDS A SEXUÁLNĚ PŘENOSNÉ CHOROBY

Historie nás informuje o tom, že to trvalo pouhých několik desítek let, aby se syfilis převezený Columbovými námořníky do Španělska rozšířil po celé Evropě. Napomohla tomu především migrace spojovaná tehdy s válečnými taženími.

V současné době prožíváme podobné rozšíření pandemie AIDS, a to nejen po celé Evropě, ale v celém světě. Oficiální odhad Světové zdravotnické organizace je
40 miliónů nakažených AIDS na konci tohoto století. Je samozřejmé, že se tato záplava nevyhne ani České republice, i když současná známá data jsou minimální. Prevence AIDS tkví v efektivní sexuální výchově všech vrstev obyvatelstva, a tím tato výchova a plánování rodiny přestávají být pouze základním lidským právem, jak
o tom hovoří materiály OSN, Světové zdravotnické organizace Mezinárodní federace plánování rodiny, ale stává se doslova otázkou života smrti. Je tomu tak zejména, jestliže si uvědomíme, jak je naše veřejnost o AIDS většinou z vlastní viny nedostatečně informována. Kolik mladých lidí mávne rukou s tím, že AIDS je záležitost homosexuálů a uživatelů drog. Světová zdravotnická organizace říká něco jiného: ve světě jako celku se nákaza AIDS rozšířila v 70 % případů heterosexuálním stykem, 15 % homosexuálním stykem a v dalších 15 % jinak než tělesným stykem,
tj. infikovanými stříkačkami, při transfúzi krve apod.

Pokud jde o Českou republiku, jsme čím dále tím víc přesvědčeni, že nejvíce
je ohrožena skupina obyvatelstva ve věku 17 – 18 let, a to z řady důvodů, o nichž budeme hovořit. Obáváme se, že nedostatečná prevence a podcenění nebezpečí ohrožují tuto skupinu mladých lidí na straně jedné a na straně druhé právě tato skupina se pro celou společnost stává zdrojem exploze AIDS u nás.

Prvé hledisko je kvantitativní. Dnešní 17 - 18letí lidé tvoří vrchol populační vlny, kdy v polovině 70.let stoupla porodnost tak, že se rodilo 190 000 lidí,
tj. o 50 000 dětí více než před tím a než poté kolem roku 1980. Tyto děti dosáhly dnes věku kolem 18 let a 50 000 je početní převaha před 18letými, kteří do tohoto věku přicházeli například před 5lety. Narůstají tedy počty osob, na které je třeba soustředit osvětu a informace. Zůstaneme-li u indexu 3 na jednoho mladého člověka, jedná se každoročně o 600 000-800 000 čtenářů, posluchačů, přímých i nepřímých zájemců.

Důležitější jsou však další skutečnosti. Je to věková skupiny, která právě v této době začíná navazovat vážné známosti a zahajuje svůj intimní život. Současně je to však socio-demografická skupina, o níž tvrdí zejména americká literatura zabývající se šířením AIDS, že je si nejméně vědoma nebezpečí, které s sebou pandemie AIDS přináší, a proto vědomě i podvědomě podceňuje jakékoliv pokyny nutné pro prevenci této choroby včetně dalších sexuálně přenosných chorob.

Tito mladí lidé jsou v dnešní době fyzicky dospělí, ale nemají ve většině případů ukončenou přípravu na povolání, nejsou ekonomicky samostatní a dospělí sociálně. V krátkém časovém intervalu se ocitli v podmínkách zásadních politických změn, pro které je charakteristické otevření hranic, uvolnění politických zábran pro styk především s cizinci a z toho vyplývající migrace, která v tisících tyto mladé lidi vede do ciziny a současně umožňuje kontakt se zahraničními hosty u nás. Na tyto styky však nejsou připraveni například i tím, že neznají dostatečně jazyky, způsob života a tradice vztahů mezi mužem a ženou v různých částech světa a Evropy. Nadšení z možnosti cestování z prostředí plného lákadel obchodních domů i hotelů při naší finanční nedostatečnosti je také jedním z důvodů nezodpovědně uzavíraných vztahů ústících ve vztahy intimní. Při naší nízké úrovni sexuální výchovy a používání antikoncepce není divu, že zde hrozí kromě nechtěného těhotenství i nákaza přenosnými chorobami rychle předávanými dále.

Při této příležitosti je třeba upozornit na to, že se nenaplnila představa, že zjištění AIDS i nákazy HIV povede dotyčného člověka k určité disciplíně, řádnému léčení a změně způsobu života. I v naší zemi se už vyskytly případy, že postižený nákazou AIDS naopak ztratí veškeré zábrany – a i když je to trestné – „mstí“ se společnosti usilovným šířením této choroby. Při myšlenkové úrovni této věkové skupiny 17 – 18letých bychom spíše měli počítat s touto druhou eventualitou chování těchto jedinců, u nichž nákaza bude zjištěna. Odtud pak pramení představa, že je třeba se obávat exploze AIDS právě u této podle našeho mínění nejrizikovější socio-demografické skupiny.

ANTIKONCEPCE – PREVENCE UMĚLÉHO PŘERUŠENÍ TĚHOTENSTVÍ

Česká republika je na počátku 90. let spolu se všemi postkomunistickými zeměmi státem s nejmladšími ženichy i nevěstami v Evropě. Průměrný věk ženy při sňatku je 21 let a u mužů 23 – 24 let při prvém sňatku. S tím souvisí i nízký věk matek. Pouze v bývalých socialistických zemích a v Řecku se rodí maximum dětí ženám ve věkové skupině 20 – 24 let, zatímco v celé ostatní Evropě je touto dobou věk 25 – 29 let.

Z toho vyplývá, že u vdaných žen ve věku 20 – 24 let je příchod dítěte většinou vítaný, a proto je pro ně důležitější případné léčení neplodnosti, předcházení rizikových porodů, další snižování kojenecké úmrtnosti než otázky antikoncepce.

Ve věkové skupině 25 – 29 let se priority problémů mění a na zásadním významu nabývá bránění nechtěnému těhotenství. Poněvadž v předchozí věkové skupině většina žen dosáhla nechtěného počtu dětí, který u nás podobně jako
ve většině evropských států činí 1 – 2 děti (80 % vdaných žen), dochází pro neuspokojivou situaci v antikoncepci k nežádoucím těhotenstvím, které se řeší interrupcemi. Na 1000 žen v této věkové skupině připadá maximum případů umělého přerušení těhotenství – 80.

Názor, že interrupční zákon slouží především nezodpovědným mladým dívkám, je mylný. Za prvé na 1000 žen ve věku 15 – 19 let připadá pouze
24 interrupcí a za druhé u těchto mladých žen se případné těhotenství řeší dodatečně uzavřením sňatku, jak o tom hovoří skutečnost, že více než 50 % prvých dětí se rodí do 9. měsíce po sňatku.

Informace o vhodné antikoncepci, která je zásadní prevencí umělého přerušení těhotenství, musí být v prvé řadě zamřena na ženy starší, které dosáhly žádoucího počtu dětí a dalších 20 – 25 let žijí manželským životem. Pokud bychom se soustředili v masmédiích speciálně na ženy ve věku 25 – 29 let, pak je to 300 000 čtenářek
či posluchaček.

Snížení počtu interrupcí je nejen pomoc ženě a odstranění ohrožení jejího zdraví, které s sebou nese každý zákrok, ale začíná být také prestižní záležitostí z mezinárodního hlediska. Rozhodně nám neslouží ke cti, že na 1000 žen ve věku
15 – 44 let připadá 49 interrupcí, zatímco koncem 80.let ve Švédsku je to 19, Norsku 16, Anglii 14, Finsku 11, Belgii 7,5 a Nizozemsku 7 zákroků na stejný počet žen
ve fertilním věku. Ve všech těchto zemích existují podobné liberální zákony jako u nás a nízkých čísel zákroků je dosahováno moderní obecné přijímanou a praktikovanou antikoncepcí. Dodejme, že moderní svět má již dostatek zkušeností, že jakákoliv administrativní opatření v oblasti interrupcí se minou účinkem.

Hovoříme-li o významu bránění nechtěného těhotenství, musíme zdůraznit,
že se antikoncepce zejména v posledních letech vyvíjí. Hovoříme o antikoncepčních prostředcích 2. a 3. generace. Musíme vzít na vědomí, že informace získané před
10 – 20lety, například matkami dnešních dospívajících dcer, jsou dnes zastaralé a je třeba nejen u mladých lidí, ale i v celkové populaci nahradit informacemi novějšími.
A zde nutně musíme vidět úlohu tisku, rozhlasu a televize. Jiná cesta, jak snížit neúnosné počty interrupcí, neexistuje.

ZÁVĚR

Závěrem můžeme konstatovat, že úspěšná sexuální výchova musí být zaměřena na všechny sociodemografické vrstvy obyvatelstva, jinak bude neúplná
a neefektivní anebo pouze částečně efektivní. Musí přihlížet nejen k jejich početním stavům, které se v průběhu let mění, ale také k prioritám jejich zájmů a potřebám. Neméně důležitý je pak i vliv na tvorbu veřejného mínění v rodině a společnosti, v kterých se mladý člověk a občan pohybuje.

Stojí před námi tři nejzávažnější úkoly v této oblasti. Je to prevence AIDS
a sexuálně přenosných chorob, které hrozí explozí v prvé řadě ve věkových skupinách 17 – 18 let. Dále je to sexuální agrese, především zneužívání dětí, proti níž jsme zatím nevyrukovali dostatečnou prevencí a postihem nejen v oblasti trestně právní, ale
i v oblasti psychiatrického léčení obětí i případného pachatele, event. ozdravění celé rodiny. Za třetí snížení interrupcí s přihlédnutím k nejohroženější skupině žen ve věku 25 – 29 let, které dosáhly chtěného počtu dětí a nadále jsou vystaveny nechtěnému otěhotnění.

Čas kvapí a nic nenasvědčuje tomu, že by u nás docházelo k zásadnímu pozitivnímu obratu. Je na nás všech, abychom svým dílem na svém poli působnosti přispívali ke zlepšení situace, která znamená větší bezpečí pro naše rodiny i pro nás samotné.