Sexuální zdraví a práva ve vybraných zemích světa

Zuzana Prouzová

V květnu letošního roku jsem se zúčastnila světového setkání zástupců členských organizací Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF, www.ippf.org) v thajském Bangkoku. V rámci zasedání jsem měla možnost se seznámit s činností mnoha členských organizací, které ve světě řeší různé problémy. Organizace sdružené v mezinárodní federaci plánovaného rodičovství jsou rozdílné co do velikosti, způsobu financování i náplně činnosti. Mnohé z nich přímo poskytují zdravotnické nebo sociální služby, některé jsou podporované státem či soukromými dárci, jiné mají rozsáhlou vedlejší činnost, kterou financují své bezplatné služby.

Sama hostitelská thajská asociace pracuje již sedmdesát let pod záštitou královny a její činnost přinesla mnoho úspěchů. Nárůst nových případů HIV se podařilo snížit o 90%, sexuální výchova má všeobecnou podporu. Thajsko se potýká s vlnou migrantů, nově ale hlavně migrantek, z Kambodži, Vietnamu, Laosu a Barmy. Imigrantky v Thajsku pracují ve stavebnictví, věnují se zemědělství a rybolovu, pracují ale také v zábavním a sexuálním průmyslu. Thajská asociace poskytuje služby sexuálního a reprodukčního zdraví pro všechny migranty, tedy nejen pro registrované. Služby zahrnují vzdělávání v uprchlických táborech a intervenci pro sexuální pracovnice.

I Kambodža má vlastní programy sexuálního a reprodukčního zdraví – provozuje patnáct klinik, které ošetří 400 000 klientů ročně, specializované programy pro veřejnost jsou plánované rodičovství, TBC a HIV/AIDS. Zajímavostí jsou zdravotní programy v místě zaměstnání a pobytu, především pro migranty a pracovníky ve stavebnictví. Zdravotními programy pokrývají více než 200 škol včetně univerzit a program zdravotní spravedlnosti je poskytován více než 300 000 klientům ročně.

Mexické asociaci plánovaného rodičovství se dlouhodobým intenzivním úsilím podařilo prosadit přístup žen k legálně provedené interrupci.

Indonésie má v současné době 60 milionů mladých lidí, proto jsou v centru činnosti indonéské asociace, která zřídila 26 středisek služeb sexuálního a reprodukčního zdraví pro mladé na úrovni provincií a 100 na úrovni okresů. Zástupce Indonésie rozesmál celý sál prostým sdělením, že práce jejich asociace je trochu obtížná proto, že se Indonésie rozkládá na více než sedmnácti tisících ostrovech.

V Maroku se podařilo změnit zákon, který umožňoval vyhnout se trestu muži, který znásilnil ženu a pak si ji vzal za manželku a jedná se o úpravě zákonů dalších. Marocká asociace také představila svůj sociální podnik, který byl založen k naplnění hned několika cílů. Jednak chod asociace částečně finančně zabezpečuje, jednak dává prostor ke vzdělávání v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv (dále SRHR) a v neposlední řadě poskytuje vzdělání a podílí se na řešení nezaměstnanosti v oblasti.

Obhajobou práv mužů a žen se také zabývá asociace v Alžírsku, které se po mnoha problémech podařilo do školních osnov začlenit problematiku rovnosti žen a mužů. Dále realizovala projekt, který navrhoval nové články trestního zákoníku s cílem kriminalizovat všechny formy násilí na ženách. Pro větší informovanost veřejnosti byli připravování dobrovolníci a vrstevničtí vzdělavatelé, byl vytvořen dokumentární film a vznikly další informační materiály.

Výkonní ředitelé členských asociací z Estonska, Kostariky a Laosu hovořili o nutnosti propojení komplexní sexuální výchovy se zdravotnickými službami přátelskými k mladým lidem. Zmiňovali také problémy se zaváděním komplexní sexuální výchovy, především problémy s náboženskou opozicí.

Mne osobně nejvíce oslovily prezentace členských asociací na téma zapojení náboženských lídrů do výchovy k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví ze zemí, kde je převažujícím náboženstvím Islám, konkrétně ze Somalilendu, Egypta a Bangladéše. Vzdělávání v oblasti SRHR v těchto státech vyžaduje podle mého názoru notnou dávku osobního hrdinství a některé poznatky pro nás mohou být inspirací i přes odlišnost našich kultur.

První z inspirativních prezentací byla ze Somalilendu. Somalilend je nezávislý, ale neuznaný stát na území severního Somálska v Africkém rohu, který od roku 1991 zahrnuje pět z osmnácti somálských krajů. Podle odhadu je mateřská úmrtnost v Somalilendu 1 200 na 100 000 živě narozených dětí. UNICEF odhaduje, že 29% obyvatel nemůže používat prostředky pro plánované rodičovství, gramotnost v Somalilendu se odhaduje na 45% a průměrný počet dětí na každou ženu je sedm. Asociace musí vycházet z místních zvyklostí, kdy směr uvažování určují náboženští vůdci, imámové nebo církevní programy v radiu a televizi a problém nepodpořený náboženskými vůdci není vůbec přijat. Asociace pro plánované rodičovství se tedy opírá o povinnost náboženských komunit řešit sociální problémy a pořádá workshopy pro Ministerstvo náboženských otázek, Ministerstvo zdravotnictví, a zdravotnická centra. Facilitátory těchto worshopů jsou gynekologové a porodníci, ale i respektovaní šejchové . Tématem workshopů je například Islám a moderní metody plánovaného rodičovství, kdy se pokouší různými prostředky dojít ke shodě. K prosazení svých názorů asociace používá důkladné vysvětlování důvodů k plánovanému rodičovství a dostatek času je věnován zodpovězení otázek a vyvracení obav souvisejících s bezpečností antikoncepce. Pro podporu myšlenek jsou také využívány citace méně konzervativních mezinárodních islámských zkušeností. Inspirativní jsou následující zkušenosti:
Náboženské komunity nejsou jednotné
Existují rozdílné úrovně náboženského a sekulárního vzdělávání uvnitř náboženské komunity
Mnoho problémů somalilendské asociaci zbývá do budoucna, je především třeba řešit nedostatek odvahy mezi zdravotníky v souvislosti s plánovaným rodičovstvím a větší zapojení mužů, kteří nejsou v souvislosti s problematikou SRHR oslovováni.

Egyptská asociace prezentovala své úspěchy v kampani I decide, které jsme se účastnili i my. Podařilo se jí zapojit media i mladé lidi do propagace sexuálního a reprodukčního zdraví.

V Bangladéši pracují s imámy a dokonce učiteli v madrasách (školách při mešitách) prostřednictvím komplexního přístupu, který zahrnuje trénink, vzájemné návštěvy a bezplatné zdravotní služby ve zdravotních táborech. Problematiku sexuálního a reprodukčního zdraví se již podařilo začlenit do učebnic, ale učitelé většinou nejsou vzděláváni pro výuku. Bangladéšská organizace trénuje učitele ve 45 madrasách, což má v souvislosti s problematikou SRHR velmi dobrý vliv na ně i jejich studenty.

K příkladům dobré spolupráce s islámskými náboženskými vůdci byla vzneseny určité námitky v tom smyslu, že tato spolupráce má jen krátkodobý efekt, že je samozřejmě třeba spolupracovat se všemi zainteresovanými partnery, ale v dlouhodobém horizontu že by bylo třeba vliv náboženství na běžný život omezovat.

Vraťme se na závěr do Evropy. Dobrá úroveň sexuální výchovy na jejím severu je všeobecně známá, ale podívejme se na model financování švédské asociace, rozšířený do dalších severských zemí. Nebude to ale stať o státních dotacích. V roce 1933 založila Elise Ottesen-Jensen "Ottar“ (1886-1973) RFSU AB/Ltd (jako kdyby naše SPRSV založila ještě SPRSV s. r. o.), v té době jediný způsob, jak financovat na svou dobu kontroverzní aktivity. Dnes má tato firma obrat 20 milionu dolarů a její název (a tím i název švédské asociace) zná 98% obyvatel. Firma je největším prodejcem kondomů, lubrikantů, těhotenských testů a dalších produktů, kterými pokrývá i ostatní severské země, v některých má i pobočku. Ze zisku financuje neziskovou činnost nejen švédské, ale i dalších asociací. A tak si můžeme jen přát, že se i u nás nějaká/ý Ottar objeví a dobrým nápadem pomůže finančně zabezpečit činnost SPRSV.

Zdroje:

Prezentace členských asociací IPPF na Global Gathering 12. – 14. května 2015 v Bangkoku

Global Gathering Summary Report, Published in June 2015 by the, International Planned Parenthood Federation 4 Newhams Row, London SE1 3UZ, UK