Jak správně postupovat při podezření na znásilnění, nebo pohlavní zneužívání.

Peter Koliba

Sexuální násilí a znásilnění jsou velmi závažné negativní situace. Vyskytují se ve všech věkových skupinách a společenských vrstvách. Ve všech jejích formách a projevech jde o narušení duševní a tělesné integrity osobnosti, napadení či popírání svobody druhého člověka. I přes toto obecně negativní vnímání tohoto činu je postup zdravotníků, případně i pedagogů limitován platnou legislativou.

Podle platného Trestnéhozákoníkuč. 40/2009 Sb.jde o porušení zákona podle Hlava III. jde o trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, případně v některých případech lze tyto trestné činy posuzovat také podle odstavce Hlava I., a to trestné činy proti životu a zdraví, pokud tím jinému úmyslně ublíží na zdraví, případně Hlava IV. – trestné činy proti rodině a dětem. Podrobně se této problematice věnuje publikace Kovář P. a kolektiv: Sexuální agrese, která vyšla v roce 2009 v nakladatelství Maxdorf Praha.

Lékaři, zdravotníci, ale také pedagogové se často ocitají v situaci, jak na podobné případy reagovat, jak postupovat. Zde se setkávají dva aspekty: etika versus právní normy. Na jedné straně je povinnost zdravotnického pracovníka (nejenom lékaře) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu svého povolání. Ta je chápána jako povinnost právní i etická (Listina základních práv a svobod – čl. 7 a 10 – nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, dále Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (povinnost mlčenlivosti §51), 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.). Na druhé straně je § 367 nepřekažení trestného činu a § 368 neoznámení trestného činu bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu (Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.).

Zcela jiná situace je, když jde o nepřekažení trestného činu. Podle § 367 je ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin vraždy (§ 140), zabití (§ 141), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), mučení a nelidského a krutého zacházení (§ 149), … zbavení osobní svobody (§ 170), znásilnění (§ 185), pohlavního zneužití (§ 187), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193), týrání svěřené osoby (§ 198) a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na tři roky.

Záznam do zdravotnické dokumentace je velmi důležitý a slouží jako svědecká výpověď při projednávání případu u orgánů činných v trestním řízení. Zprávu lze bez obav poskytnout policii ČR, neboť souhlas je dán oznámením trestného činu.

ZÁVĚR

Sexuální traumata zasahují do psychiky hlouběji, než si kdokoli dokáže představit. Statistiky o znásilnění zaznamenávají pouze zlomek reality. Ohlášení sexuálního zneužití sice může vést k potrestání viníka, ale pro zneužitou ženu chybí pomoc, kterou potřebuje. Znásilněné ženy tak často žijí s psychickými následky celý život, i když se jim je daří vědomě potlačit. Oběti znásilnění i zneužití zpravidla žijí docela normálním životem. Každý, kdo se setká s obětí znásilnění, nebo pohlavního zneužíváníměl by mít citlivý, empatický a nezaujatý přístup a poskytnout kontakt na odborné psychologické i nestátní organizace, které se věnují této problematice, např. (Persefona, Bílý kruh bezpečí, Elektra, Acorus, DONA – linka, Nadace Naše dítě, ROSA – centrum pro týrané ženy, Poradna EVA pro ženy a dívky v nouzi apod.)

Kontakt na autora:

Doc. MUDr. Peter Koliba, CSc.
NZZ Gynartis,s.r.o, Vřesina (Ostrava):