Puberta pohledem budoucích pedagogů primární školy v České republice a na Slovensku
Miluše Rašková
„Učit o pubertě v pubertě už je pozdě.“
anonymní respondent/ka
V loňském ročníku jsem se ve svém příspěvku o problematice puberty v edukaci primární školy zaměřila na významnou pozici školního pedagoga a publikovala metodické inspirace pro učitele prostřednictvím inspirativních textů pro učitele včetně ilustrací využitelných pro žáky (RAŠKOVÁ, 2014). Na letošním kongresu si dovolím navázat na minulé téma, a sice v podobě sdělení o názorech budoucích učitelů primární školy na problematiku puberty.
Dovolím si malou rekapitulaci o problematice. Puberta je fází, ve které se završuje dosažení reprodukční schopnosti. Pubertu lze označit za zásadní hormonální proces fyzických změn v souvislosti s výrazně se měnící psychikou, a to s uvědoměním si vlastní osobnosti (LANGMEIER a KREJČÍŘOVÁ, 2006, VÁGNEROVÁ, 2000 aj.). Puberta je významným prvkem sexuální výchovy (RAŠKOVÁ, 2013, 2014; Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání; ŠTĚRBOVÁ, RAŠKOVÁ a kol., 2014) a důležitou součástí komplexní výchovy dítěte v 21. století (Standards for Sexuality Education in Europe, 2010; IPPF; RAŠKOVÁ, 2008, 2013, 2014). Puberta je normálním projevem lidského vývoje. Jedná se o životní fázi s řadou změn, které neovlivní jen jedince samotného, ale celé jeho okolí. Z pedagogického hlediska je velmi důležité, aby všechny děti byly včas a adekvátně připraveny na tuto životní etapu (RAŠKOVÁ, 2013, 2014), a to na všechny změny, vztahy a souvislosti, které s touto etapou souvisejí. Být připraven či připravena na pubertu včas znamená, že děti mají získat potřebné znalosti o ní už před jejím nástupem v období prepuberty (LANGMEIER a KREJČÍŘOVÁ, 2006, VÁGNEROVÁ, 2000 aj.), kdy jsou žáky primární školy.
Puberta se dotýká široké oblasti lidského života a je určena pro současný i budoucí život žáka. Znalosti o pubertě přispívají k celistvosti rozvoje osobnosti. Na základě poznatků o pubertě a dalších si žáci musí vytvářet etické postoje k sexualitě a dokázat se vyvarovat rizikovým formám sexuálního chování. Většina informací je vždy všeobecné povahy a tvoří neoddělitelnou součást všeobecných znalostí. Při edukaci nepředáváme pouze vybrané penzum znalostí (JANÍK, 2005), ale současně formujeme žákovy subjektivně i společensky žádoucí postoje a chování z nejširší oblasti sexuálního chování (ŠTĚRBOVÁ, RAŠKOVÁ, 2014; ŠTĚRBOVÁ, RAŠKOVÁ a kol., 2014). Z pedagogického hlediska by mělo být dítě „vybaveno“ zejména nezkreslenými představami, přesnými pojmy a patřičnými znalostmi (tj. vědomostmi), dovednostmi i návyky, které jsou adekvátní jeho specifice věku jako žáka primární školy (RAŠKOVÁ, 2013, 2014). Z pohledu didaktiky jsou znalosti obecně chápány zpravidla jako výsledek edukace. Protože znalosti jsou v podstatě zapamatované a pochopené poznatky se vzájemnými vztahy a souvislostmi, v nichž se projevuje poznaná objektivní skutečnost, musí mít žák vytvořenou dokonalou představu o jevech, musí rozumět všem pojmům a vztahům tak, aby nakonec dokázal pamětně zvládnout veškeré související informace (např. SKALKOVÁ, 2007 aj.).
Dovolím si připomenout, že garance sexuální výchovy ve škole mimo jiné vyplývá z požadavku odbornosti (RAŠKOVÁ, 2008, 2013, 2014), a to vzhledem ke specifickým pedagogicko-psychologickým zvláštnostem žáků (LANGMEIER, KREJČÍŘOVÁ, 2006, VÁGNEROVÁ, 2000 aj.) a nutnosti respektování humanizačních kritérií a etických zásad. O vzájemné komunikaci dítěte, školy a rodiny stejně jako o vzájemném respektu také nelze diskutovat (RAŠKOVÁ, 2008, 2013, 2014 aj.; STOLINSKÁ, 2009, 2013 aj.).
O důležitosti připravenosti učitele primární školy k edukaci o pubertě jsme zaměřili naši pozornost na studenty učitelských oborů, kteří se v pregraduální přípravě na vysoké škole připravují na svou profesi učitele primární školy a představují věkovou kategorii do 24 let (tj. budoucí učitelé). V dílčím výzkumném šetření jsme u vybraných českých studentů (c = 31) z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a slovenských studentů (s = 27) z Pedagogické fakulty Prešovské univerzity v Prešově provedli sondu, prostřednictvím které jsme zjišťovali, jak pojem puberta definují a jaký význam tomuto pojmu přisuzují v pedagogické praxi. Při dotazování studenti v písemné formě odpověděli prostřednictvím volné odpovědi na dvě zadané položky: 1. Definujte pojem puberta, 2. Uveďte význam puberty v edukaci v primární škole.
Při vyhodnocení odpovědí studentů jsme pubertu chápali jako pojem (viz výše v textu zadaná položka 1), který je určen definicí, jež udává jeho podstatné vlastnosti, přičemž jsme pojem puberta definovali pomocí analytické definice(FERJENČÍK, 2010). Při kategorizaci a vyhodnocení anonymních odpovědí studentů jsme důsledně nerozlišovali specifiku hlediska o obsahové přiměřenosti, kdy je potřeba hodnotit, aby definice nebyla úzká, široká, posunutá či disjunktní. Pozornost jsme zaměřili na správnost a přesnost vystižení skutečného významu pojmu puberta. Mají-li být budoucí učitelé primární školy kvalitně připraveni na edukaci o pubertě, pak musí disponovat (mimo jiné) nejen patřičnými didakticko-metodickými znalostmi a dovednostmi, ale také především adekvátními odbornými znalostmi (RAŠKOVÁ, 2008, 2013, 2014), které se opírají o premisu správně definovaného pojmu. Výsledky definování pojmu puberta jsme již zveřejnili (RAŠKOVÁ, ZOUHAROVÁ, 2015).
Pozitivní význam puberty v edukaci v primární škole (viz výše v textu zadaná položka 2) uvedli ve svých odpovědích všichni čeští studenti, a to na rozdíl od slovenských studentů, kteří vyjádřili i ryze negativní stanovisko (sne = 10). Pro ilustraci uvádím ukázku z některých anonymních odpovědí českých studentů.
„Děti by měly vědět, co se s nimi děje, aby se na to mohly připravit. Myslí si, že pokud dítě bude mít alespoň základní znalosti, může lépe porozumět samo sobě a lépe se s těmito změnami vyrovnat.“
„ Na prvním stupni by žáci měli vědět základní věci o pubertě, neboť každý si tímto obdobím musí projít. Je lepší být vždy připraven a vědět, co se s ním bude dít, jaké změny nastanou. Podle mého názoru ve škole je to nejlepší prostředí, kde se žáci mohli dozvědět základní věci týkající se puberty, jelikož rodiče toto téma často přehlíží, netvrdím, že všichni, ale jsou tací.“
„Dítě by rozhodně mělo vědět, co se s ním děje…Je zde totiž riziko, že ve spoustě rodin se o těchto tématech stále nemluví a vzhledem k bouřlivosti tohoto období jsou informace velmi důležité.“
„Je důležité se osobně ve škole s dětmi bavit, osvětlit, co to puberta je a především proč. Zodpovědět dotazy, vyvrátit mylné informace. Vysvětlit si, k jakým změnám dochází.“
„Puberta by se měla ve škole probírat zcela určitě, v tomto věku děti totiž potřebují vědět spoustu odpovědí na jejich otázky, na které se sami stydí zeptat. Proto by měly být prezentovány ve škole automaticky.“
„Žáci by měli vědět, co se s jejich tělem po fyzické i psychické stránce bude dít. Pubertou projde každý člověk.“
„Myslím si, že i rodiče by měli být školou informováni, měli by úzce spolupracovat se školou, nabídnout jim poradce, ukázat knihy a být jim oporou.“
„Na prvním stupni bych s dětmi mluvila téměř o všem, co se puberty týče. Hlavně bych zdůraznila, že vše, co se teď s nimi děje, je normální a přirozené.“
„Škola by měla žáky seznámit s tímto tématem, protože doma se o něm nemusí nic dozvědět.“
„Myslím si, že děti na ZŠ by měly mít přehled o tom, co to puberta je a co se v tomto období s jejich tělem děje. Vzhledem k tomu, že je to nadcházející období jejich života a mnohdy se o tom rodiče nechtějí bavit nebo dítěti cokoli vysvětlovat, považuji za velmi důležité.“
„Učit o pubertě v pubertě už je pozdě.“
Z odpovědí českých studentů o významu puberty v edukaci v primární škole nás velmi potěšil fakt, že považují za důležité, aby děti byly připraveny na pubertu včas, což se shoduje i s naším názorem o potřebnosti znalostí před nástupem puberty (RAŠKOVÁ, 2014). Dále pro nás bylo potěšitelné, že pozitivní zjištění se týkalo také pochopení významu spolupráce školy a rodiny, vzájemné komunikace mezi školou a rodinou, učitelem a žáky, neboť sami se přikláníme k názoru, že koexistence rodiny, školy a jiných relevantních zdrojů jako vzdělavatelů dětí je pro edukaci smysluplným propojením. Pedagogická praxe stejně jako názory studentů potvrzuje, že rodiče mají často zábrany v komunikaci s dítětem o pubertě (RAŠKOVÁ, 2008). Z tohoto důvodu opět zdůrazňujeme, že edukace o pubertě musí být odborně garantována učitelem vzhledem ke specifickým pedagogicko-psychologickým zvláštnostem dětí a nutnosti respektování humanizačních kritérií a etických zásad.
Pro dokreslení situace z hlediska ryze negativního stanoviska o pubertě v edukaci v primární školy uvádím názory některých slovenských studentů (doslovné přepisy).
„Nie! …čím viac im o tom budeme prednášať, tým v nich vzbudíme túžbu vyskúšať získané poznatky…“
„Je to ešte len dieťa ktoré tomu pojmu ešte ani len nerozumie. Nevie čo to znamená a je zbytečné a podľa mňa nevhodné brať dieťaťu jeho detstvo, jeho názory na to ako to funguje.“
„Deti by sa mali tieto informácie dozveieť od svojích rodičov.“
„Rodičia majú regulovať tieto otázky, a to podľa typu a štýlu výchovy akou vychovávajú svoje deti. Nie každý rodič sa stotožní s tým, čo dieťaťu o tejto věci povedia v škole, oni zdieľajú iný názor a potom v tom deti majú chaos.“
„Deti na prvom stupni sú podľa mňa na niečo také jednoducho primladé.“
„Deti v tomto veku nemajú čo riešiť otázky, ktoré sa týkajú intimnych vecí. Zaujímajú ich oveľa iné věci.“
V negativních názorech slovenských studentů o významu puberty ve školní edukaci se objevily myšlenky o nutnosti jednostranné garance rodiny (často s uvedeným vysvětlením), dále o nevhodném (nízkém) věku dětí na tyto informace, případně o vzbuzení touhy vyzkoušet si získané poznatky. K uvedeným názorům existuje celá řada protiargumentů, polemik, vysvětlení apod. Vzhledem k rozsáhlosti vztahů a souvislostí problematiky se tímto tématem nezabývám v příspěvku. Z argumentace k rodině vybírám slova významné psycholožky docentky Štěrbové (2014, s. 15): „V rodině se tvoří hodnoty, postoje, pocity a chování. Dostává-li dítě v rodině negativní zpětnou vazbu ohledně sexuality, pak jej rodina vede ke zdrojům, které budou pro dítě snadno přístupné (např. internet, časopisy, televize, videa) a stanou se významnějšími pro získávání informací, které dětskou zvědavost budou upokojovat.“
Doplňující položku k písemnému dotazování tvořila otevřená otázka ke školní edukaci o pubertě, která se týkala vlastních zkušeností českých studentů. Studenti potvrdili generační fakt, že sami nemají ucelené zkušenosti ze systematické sexuální výchovy, ať už školní nebo v rodině (RAŠKOVÁ, ZOUHAROVÁ, 2015). Zdroji k získávání informací o pubertě se pro ně staly zejména ty, o kterých se vyjádřila docentka Štěrbová (viz výše v textu).
Co sdělit závěrem? Nesmíme zapomínat na to, že osobnostní připravenost učitele pro edukaci o pubertě úzce souvisí s jeho osobnostním přístupem, jehož důležitou prepozicí je získaná osobní zkušenost. Je otázkou, jakou roli osobní zkušenost hraje v oblasti osobnostní připravenosti učitele pro edukaci o pubertě, neboť osobnostní předpoklady jsou důležitou součástí odborné kvalifikace učitelů stejně jako profesní znalosti a dovednosti. V této souvislosti je nutné opět připomenout, že osobnostní přístup lze na rozdíl od odborné připravenosti velmi těžko ovlivnit. Připravenost učitele k edukaci o pubertě patří k profesním kompetencím, a z tohoto důvodu učitel musí mít potřebné znalosti, rozumět problematice, znát vyučovací strategie a metody zprostředkování učiva, dále se profesně vzdělávat i osobnostně rozvíjet. Osobnostní základ resp. pozitivní osobní zkušenosti by každý člověk měl získávat postupně už od dětství. Kdy konečně pochopíme my učitelé, rodiče i ostatní vzdělavatelé, že puberta je významným pojmem pro život každého člověka a začneme už naše děti včas vzdělávat a komunikovat s nimi!?
Poznámka:
Tento text popisuje pouze jednu ze součásti širšího kontextu řešeného projektu s názvem Puberta - součást sexuální výchovy v systému českého a čínského školství. Zmíněný projekt je v současnosti řešen v České republice v rámci grantové soutěže na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (IGA_PdF_2015_007, hlavní řešitelka doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D.).
Použitá a doporučená literatura
FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portal, 2010. 255 s. ISBN 978-80-7367-815-9.
International Planned Parenthood Federation. b. (n.d.) Comprehensive sexuality education. Dostupné z:
JANÍK, Tomáš. Znalost jako klíčová kategorie učitelského vzdělávání. Brno: Paido, 2005. 172s. ISBN 80-7315-080-8.
LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9.
RAŠKOVÁ, Miluše. Sexuální výchova jako zdroj školní péče o zdraví a zdravý životní styl dětí. Inovovaný studijní materiál pro účastníky Kurzu k sexuální výchově v mateřské a primární škole. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2013. 42 s.
RAŠKOVÁ, Miluše. Pracovní listy k sexuální výchově. Pracovní obrazový materiál pro účastníky Kurzu k sexuální výchově v mateřské a primární škole. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2013. 19 s.
RAŠKOVÁ, Miluše. Problematika puberty v edukaci primární školy. In 22. celostátní kongres k sexuální výchově v české republice Pardubice 2014. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2014, s. 56 – 62. ISBN 978-80-905696-1-4.
RAŠKOVÁ, Miluše. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu pedagogické teorie a praxe v české primární škole.1. vyd. Olomouc: VUP, 2008. 190 s. ISBN 978-80-244-2077-6.
RAŠKOVÁ, Miluše a Marie ZOUHAROVÁ. Pojem a význam puberty v pedagogické praxi z pohledu studentů učitelství 1. stupně základní školy.Magister. Reflexe primárního a preprimárního vzdělávání ve výzkumu. 2/2015, v tisku. ISSN 1805-7152.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [on-line] Dostupné na WWW: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani
STOLINSKÁ, Dominika. Interakce mezi učitelem a dítětem jako jedna z oblastí transformace české mateřské školy. In Univerzitní mateřská škole a její specifika v oblasti předškolního vzdělávání.Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3877-1.
STOLINSKÁ, Dominika.Efektivita interakce učitel – žák na dnešních školách.Media4U Magazine[online]. 2009, č. 1 [cit. 2009-07-20], s. 64-69. Dostupný z WWW:
ŠTĚRBOVÁ, Dana a Miluše RAŠKOVÁ. Homosexualita v pedagogicko psychologickém pojetí.Magister. Reflexe primárního a preprimárního vzdělávání ve výzkumu. 2/2014, s. 8 – 19. ISSN 1805-7152.
ŠTĚRBOVÁ, Dana a Miluše RAŠKOVÁ a kol. The Spefifics of Communication in Relation to Sexuality I: Helping Professions in Relation to Sexuality, Including Persons with Intellectual Disabilities.Olomouc: Palacký University, 2014. ISBN 978-80-244-4444-4. 161 p.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří.Praha: Portál, 2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0.
WHO Regional Office for Europe and BZgA. (2010). Standards for Sexuality Education in Europe. Dostupné z: <http://www.bzga-whocc.de/?uid=20c71afcb419f260c6afd10b684768f5&id=home>