Tradicemi za sexuální řád: Evropské konzervativní proudy proti genderové i sexuální rovnosti
Lucie Jarkovská
Otázka rozvoje dětské sexuality je vnímána jako téma medicínské, psychologické, popřípadě morální. Vývoj posledních let čím dál tím zřetelněji ukazuje, že neméně jde také o téma politické. Podpora či naopak pokusy o omezení sexuální výchovy jsou úzce navázány na politickou orientaci, a jak ukazuje nedávné dění např. na Slovensku, může se otázka sexuální výchovy stát součástí silného politického hnutí.
Ve světě se množí případy, kdy je propojení tématu dětství a sexuality využíváno k politické mobilizaci veřejnosti, a to především z konzervativních až ultrakonzervativních pozic. Tyto mobilizační tendence spojují dohromady několik témat, které propojují ochranu dětí s tak vzdálenými oblastmi jako je evropská integrace, multikulturalismus, migrace, práva sexuálních menšin a lidská práva či genderová rovnost. Tyto tendence jsou součástí rostoucí polarizace společnosti a dále situaci vyhrocují. Cílem tohoto příspěvku je vyložit některé základní myšlenky, s kterými ultrakonzervativní hnutí pracují a upozornit na jejich nebezpečnost.
Lidská práva a zkáza evropské civilizace
Konzervativní uskupení, ať již jde o některé politické strany či církve a nábožensky zaměřená hnutí a organizace často brání tzv. tradiční hodnoty. Co tyto tradiční hodnoty jsou a jak dlouhou vlastně mají tradici je téma na samostatné pojednání. Ve zkratce můžeme shrnout, že jde o obranu rodiny, pod kterou je chápán svazek muže a ženy ústící ve zplození dětí, a to přirozenou cestou. Náboženští konzervativci se brání rozvodům, potratům, antikoncepci, reprodukční medicíně, kohabitaci, předmanželskému či mimomanželskému sexu a v posledních letech sílí agenda boje proti právům sexuálních menšin. Zde právě vstupuje do hry otázka evropské integrace a lidských práv. Evropská unie podniká kroky k posílení lidských práv a specificky také zajištění práv všech občanů a občanek bez ohledu na sexuální orientaci a podporuje zavedení institutu registrovaného partnerství či dokonce manželství osob stejného pohlaví a právo na adopci dětí homosexuálními páry. Ruku v ruce s tím jde agenda genderové rovnosti a podpora emancipace žen v oblasti veřejného a mužů v oblasti soukromého života. Konzervativci tvrdí, že tyto snahy znamenají zrušení pohlaví a zkázu evropské civilizace.
Před touto zkázou varují církevní autority, jako např. v minulém roce poznaňský arcibiskup Stanisław Gądecki. V rozhovoru pro polský Nasz Dziennikodpovídal na otázku, jaké jsou podle něj nejzávažnější útoky namířené proti rodině. Za obzvlášť nebezpečnou označil ideologii genderismu, která se dle něj schovává pod líbivý pláštík programů rovnosti. Některým rodičům se podle arcibiskupa líbí učit kluky uklízet, ale neuvědomují si, že ruku v ruce s takovým překonáváním stereotypů jde i uznání nároků sexuálních menšin. Domnívá se zřejmě, že pokud totiž zpochybníme jasné rozdělení rolí v rodině, kdy se žena stará o muže a on ji za to ochraňuje a finančně zabezpečuje, pokud si po sobě budou schopni všichni uklízet sami, není už mnoho důvodů k tomu, aby muži žili s ženami, a zakládali tak stabilní a funkční rodiny.
Zdá se to k smíchu, ale taky z toho běhá mráz po zádech. Není to totiž ojedinělý výrok, ale jen jeden z nesčetných projevů narůstající morální paniky a obav z úpadku civilizace, který se má odehrát prostřednictvím rozvracení rodin a ohrožování zdravého vývoje dětí. Varování před zkázou a společenským rozkladem však zní značně extrémně a pro extrémní názory je obtížné sehnat širší politickou podporu. V posledních letech však tyto ultrakonzervativní subjekty začaly útočit na nejcitlivější místo mnoha lidí, kterým jsou jejich děti a obavy o jejich bezpečí.
Slovenské referendum proti sexuálním menšinám a sexuální výchově
Samozřejmou součástí boje proti právům v oblasti sexuality a reprodukce je také boj proti sexuální výchově. Vidět jsme to mohli na příkladu slovenského referenda. To se konalo 7. února 2015 a jeho cílem bylo preventivně zabránit možnostem rozšíření práv gayů a leseb. Občanům SR byly předloženy následující otázky:
„Súhlasíte s tým, aby sa manželstvom nemohlo nazývať žiadne iné spolužitie osôb okrem zväzku medzi jedným mužom a jednou ženou?“
„Súhlasíte s tým, aby párom alebo skupinám osôb rovnakého pohlavia nebolo umožnené osvojenie (adopcia) detí a ich následná výchova?“
„Súhlasíte s tým, aby školy nemohli vyžadovat účasť detí na vyučovaní v oblasti sexuálneho správania či eutanázie, ak ich rodičia alebo deti samé nesúhlasia s obsahom vyučovania?“
Iniciátorem referenda byla Aliancia za rodinu, která připravila také kampaň varující před záhubou, kterou přináší práva sexuálních menšin. Aby získali podporu své agendy u širší veřejnosti, zaútočili na nejcitlivější místo mnoha lidí. Využili archetypu psance, zloděje dětí. V minulosti se tento archetyp objevoval a dodnes objevuje jako součást očerňování etnických či náboženských skupin (děti kradou cikáni či Židé). V propagačním spotu Aliancie si přichází gay pár vyzvednout dítě z fungující pěstounské rodiny, ve které dítě šťastně žije.
https://www.youtube.com/watch?v=_RcmF68WUtE
Veřejnoprávní televize odmítla tento spot odvysílat, a proto byl šířen prostřednictvím internetu. Varování před ztrátou vlastních dětí je součástí mýtu o zneužívání juvenilní justice, která odebírá děti jejich vlastním rodičům na základě zcela banálních či vykonstruovaných obvinění. Šiřitelé poplašných zpráv o juvenilní justici vysvětlují, že tyto neoprávněné zásahy do práv rodičů jsou důsledkem neúměrného rozšiřování práv dětí, u kterých je kupříkladu za týrání považován již lehký pohlavek. V divočejších příbězích o juvenilní justici mají děti zabavené státem putovat právě k bezdětným homosexuálním párům.
Kultura smrti, genderismus a homosexualismus
Konzervativní náboženské kruhy mluví o tzv. kultuře smrti. Tento termín poprvé použil Jan Pavel II. v Evangeliu Vitae v dubnu 1995, a to v souvislosti s potraty, eutanázií a umělou reprodukcí, speciálně oplodněním in-vitro. Označil tyto jevy za nepřirozené a proti Božímu řádu. Termín kultura (někdy též civilizace) smrti se v posledních několika letech dostal především na Slovensku a v Polsku do veřejného povědomí a rozšířil se také na témata genderové rovnosti a homosexuality. Jeho protagonisté zavedli některé neologismy jako genderismus a homosexualismus. Termín homosexualismus má rozlišit homosexuální chování od ideologie, která homosexualitu propaguje jako sociální normu, čímž opět ohrožuje tradiční rodinu. Genderismus definuje německá bojovnice proti genderové rovnosti Gabriele Kuby následovně:
Genderismus chce zrušit pohlavní identitu muže a ženy, což je nesmysl, který v lidských dějinách nikdy neexistoval. Bojuje za rovnost a přijetí každé sexuální orientace a chování. Ani to v žádné společnosti této země nikdy neexistovalo.
Důsledky jsou:
- vykořenění člověka,
- rozbití rodiny,
- sociální anarchie
a to všechno vede k totalitnímu státu. (http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=genderiskus-nici-spolecnost)
Gabriele Kuby je autorkou knihy Globální SEXuální revoluce. Ztráta svobody ve jménu svobody, která se stala jakousi biblí všech konzervativních odpůrců genderové rovnosti a práv sexuálních menšin. Kniha existuje již i v českém překladu a na stránkách distributora ji nalezneme s doporučením, aby ji četli především „učitelé, politici, kněží a každý, kdo chce znát jasnou argumentaci v oblasti rodinné etiky, objasňující nebezpečí gender ideologie a homosexualismu.“ Celé dvě závěrečné sekce její knihy jsou věnovány sexuální výchově. Kuby se domnívá, že současná podoba sexuální výchov je výsledkem lobby sexuálních menšin, děti jsou předčasně sexualizovány a podporovány nikoli v tom, aby zakládaly v budoucnu rodiny, ale aby pro ně homosexualita byla stejně hodnotná jako heterosexualita. Již od věku šesti let jsou dle Kuby vedeny ke ztrátě studu, k posilování sexuální žádostivosti a k odbourání svědomí. Kritizuje IPPF i WHO za Mezinárodní standardy pro sexuální výchovu, jejichž hlavním cílem je podle ní děti sexualizovat a zbavit morálních zábran.
Extrém nebo mainstream?
Mnohé z myšlenek, které jsem načrtla výše, zní značně extrémně a zvláště v Českém sekularizovaném prostoru by se mohlo zdát, že nenajdou silnější podporu. Slovenské referendum však našlo odezvu u jednoho milionu obyvatel. K tomu, aby se výsledek referenda stal závazným, to sice nestačilo, avšak je to zhruba 1/5 obyvatel, což rozhodně není zanedbatelná část. Organizátor referenda, Aliancia za rodinu, je ve veřejném prostoru značně vidět i slyšet. Pořádá pochody slovenskými městy, agituje ve školách a díky napojení na církev jsou jejich argumenty připomínány při kázáních v kostelích. Využívá obav lidí ze zneužití či poškození jejich dětí, strašní je rozpadem společnosti a koncem světa a přispívá k vyhroceným náladám, které posilují netoleranci a agresivitu.
Že nejde o okrajové extrémní názory, které nebere nikdo seriózní vážně, dosvědčuje i příklady z dalších států. V září 2014 se do polského Sejmu dostal návrh na změnu trestního zákoníku, jehož schválení by umožnilo odnětí svobody až na dva roky osobám, které by veřejně propagovaly či schvalovaly sexuální chování před dětmi mladšími patnácti let nebo by je jakkoliv k takovému chování vedly. Jakákoli učitelka či učitel, kteří by před svými žáky řekli cokoli pozitivního o sexu nebo jim třeba rozdali kondomy, by mohli jít až na dva roky do vězení. Tento návrh novely trestního zákoníku musel Sejm projednat na základě petice podepsané více než čtvrt milionem lidí. Petice nesla název Stop pedofilii a jejím deklarovaným cílem bylo umožnit stíhání osob, které pod rouškou vzdělávání demoralizují mládež. I v polském případě je zřejmé, že ultrakonzervativci využívají demagogie a snaží se o zákaz sexuální výchovy pod rouškou úsilí o ochranu dětí před zneužíváním.
Ale nejsou to jen státy bývalého východního bloku. Ve Francii se odehrávaly protesty proti homoparentálním rodinám, které měly francouzskému parlamentu zabránit přijetí zákonů umožňujících gayům a lesbám umělé oplodnění a náhradní mateřství. Desetitisícové demonstrace provázelyjiž novely zákonů o adopcích. Demonstrující nesli transparenty s nápisy jako „Chceme práci, ne gay manželství“. Je zřejmé, že i zde se konflikt prohlubuje v důsledku šířící se sociální krize. Vidět viníka v politikách rovnosti, gayích a lesbách je mnohem snazší, než dotlačit mocné k citlivým sociálním reformám.
Česká společnost zdá se být výrazně umírněnější. V současné době neprobíhají žádné výraznější aktivity zaměřené proti sexuálním menšinám ani sexuální výchově. Nicméně kampaň proti sexuální výchově v roce 2010 byla vedena malým sdružením ultrakatolických rodičů a podařilo se jí na několik měsíců přesvědčit českou veřejnost, že děti ve školách jsou v ohrožení. Je to i proto, že nejsme zvyklí na argumenty ultrakonzervativců a někdy nám trvá, než rozklíčujeme, odkud vítr vane. Mezi rodiči z katolické komunity se šíří např. obavy z programů podporujících genderovou rovnost a placených z Norských fondů. Na církve navázané organizace nabízí školám přednášky na téma sexuality, které jsou často zdarma a ne vždy explicitně přiznávají svou ideovou orientaci.
Závěrem příspěvku vyzývám k obezřetnosti před různými materiály, aktivitami či peticemi, které avizují, že se týkají podpory rodiny, ochrany dětí před zneužíváním a podobně. Vždy, než je podpoříte, nebo využijete např. při výuce, je třeba důsledně prostudovat obsah a pátrat také po tom, kdo je iniciátorem či autorem. Varovným signálem může být využití termínů, které jsem nastínila výše (homosexualismus, kultura smrti, genderismus, genderová ideologie, juvenilní justice). Je také možné, že se na vyučující obrátí vyděšení rodiče, jak jsem to již zaznamenala na několika školách, kteří narazí na takto orientovaná varování před sexuální výchovou, ale třeba i před programy na odstranění genderové segregace a podporu dívek v přírodních vědách. Je proto dobré znát argumentaci ultrakonzervativců a mít připraveny vlastní argumenty pro trpělivou diskusi.
Kontakt na autorku:
Lucie Jarkovská, Ph.D.
Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita