Koncepce pohlavní výchovy od Z. Záhoře

Kamil Janiš, st.

Bylo by naprosto neobjektivní hovořit o tom, že systematicky realizovaná sexuální výchova se týká teprve aktivity odborníků (zejména lékařů a pedagogů) až po roce 1989. Jedná se o naprosto mylný názor. Prvním, ne-li základním, problémem je vymezení, respektive odlišení pojmů: výchova a osvěta, a to v souvislosti s pohlavní, potažmo sexuální výchovou. Autor příspěvku už v minulosti uvedl několik poznámek k realizaci pohlavní výchovy, zvláště pak v období tzv. první republiky a v této souvislosti muselo celkem logicky padnout jméno Z. Záhoř. Tento příspěvek si klade za cíl poukázat na skutečnost, že tolik diskutovaná a prezentovaná absence koncepce sexuální výchovy, výchovy k manželství a rodičovství atd. nikdy nebyla apod. Opak je pravdou. Poněkud totiž postrádáme schopnost se poučovat z historie. Jak na následujících stránkách uvidíte, možná oprávněně.

Pro vlastní vymezení pojmu sexuální výchova může být určitým vodítkem charakteristika sexuální výchovy vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO). „Podstatu a cíle sexuální výchovy tvoří vše, co přispívá k výchově celistvé osobnosti, schopné poznávat a chápat sociální, mravní psychologické a fyziologické zvláštnosti jedinců podle pohlaví a díky tomu zformovat optimální mezilidské vztahy s lidmi svého i opačného pohlaví.“ (In Uzel, 1996, s. 62) Další definici sexuální výchovy nalezneme v Pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 2009, s. 261), kde je sexuální výchova vymezena následovně: „Sexuální výchova – dříve pohlavní výchova. Výchova směřující k získání znalostí, návyků a dovedností, hodnot, norem a postojů v oblasti sexuálních vztahů mezi mužem a ženou, zakládání manželství a budování rodiny. V ČR je součástí školního vzdělávání, ale nikoli jako samostatný předmět, nýbrž je začleněn do vzdělávacího oboru výchovy ke zdraví (podle RVP ZV). O způsobech optimální realizace sexuální výchovy jsou vedeny pokračující diskuse.“ V novějším vydání (Průcha, Walterová, Mareš, 2013, s. 261) je definice doplněna o upřesnění jejího začlenění „do vzdělávacího oboru výchova ke zdraví až na 2. stupni ZŠ (podle RVP ZV).“Přes „rozšíření“ vymezení pojmu sexuální výchova, nepostihuje předložená definice i aktuální rys, který je představován homosexuálním soužitím (viz např. legalizovaná forma soužití v podobě registrovaného partnerství). To znamená, že nemusí vždy primárně jít o heterosexuální vztah. Navíc nelze sexuální výchovu realizovat až na 2. stupni základní školy, ale jak uvádí celá řada autorů, s výchovou se musí začínat přirozeně už v počátcích školní docházky, byť je zakomponována do výchovy k partnerství, manželství a rodičovství.

Shrneme-li, pak výchovumůžeme chápat jako proces záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince (Podrobněji např. Pedagogický slovník, 2013 aj.). Sexuální (pohlavní) osvěta je chápána spíše jako vzdělávání (spíše poučování) širokých vrstev společnosti a prostřednictvím rozličných výchovně-vzdělávacích aktivit podněcovat adresáty ke kulturním aktivitám.

Ve 30. letech minulého století, kdy se naplno projevují průvodní příznaky hospodářské krize, přechází postupně pohlavní osvěta v osvětu sexuální. Dochází k rozevření diskusních témat, majících úzký vztah k lidské sexualitě. Objevuje se tzv. komerční sex, erotická literatura, z historie erotiky, prostituce atd., ale také odborné studie. Pro rodiče a dospívající mládež se vydávají populárně naučné publikace. Vyvrcholením přístupů k pohlavní osvětě byl projekt ovlivněn bezesporu upřímnou snahou vedenou Záhořem. Zdeněk Záhoř (10. 7. 1881 – 16. 8. 1931) byl středoškolský profesor, který se věnoval nejen psaní odborných pojednání, jako např. o Boženě Němcové (ostatně vnučku této známé české spisovatelky si vzal za manželku). Jako idealista se zabýval zdravou výchovou mládeže, pro kterou koncipoval zejména „Plán pohlavní převýchovy národní“. Jako jeden z prvních, přistoupil systémově k realizaci pohlavní výchovy. S odstupem doby musíme kladně hodnotit postoj k církvi, kterou ze zanedbání pohlavní výchovy jednoznačně v úvodu zmiňovaného plánu obvinil. „Křesťanství mělo vysoké poslání: zduchovnění života. Ale kladouc veškerý cíl a smysl života vezdejšího do záhrobí, znehodnotilo život pozemský a jeho projevy. Spáchalo chybu, že zneuznalo hmotu, že tělo a jeho pudy ponížilo, ano prohlásilo, že nástroj ďáblův, kdežto hmota jest přec mrtvým podkladem ducha, nezbytným jeho služebníkem … problém pohlavní je tudíž po výtce rázu mravního a proto otázka správnéhopohlavního života není jen otázkou lékařskou, nýbrž (vedle stránky sociální) především otázkou výchovy.“ (Plán pohlavní převýchovy národní)

V časopise Národní osvěta začíná od roku 1929 vycházet na pokračování populárně naučná rubrika, jím vedená, pod názvem „Výchova k rodičovství“. Stal se též autorem celé řady dalších publikačních počinů, ale jeho největším přínosem bylo nastínění koncepce „soustavného plánu převýchovy všech vrstev národa“. V této souvislosti si Záhoř klade i dílčí úkoly, které dále konkretizuje. Celý plán realizace pohlavní výchovy (Knihovna pohlavní výchovy) byl koncipován Záhořem tak, aby oslovil všechny cílové skupiny, to znamená: rodiče, mládež, učitele a odbornou veřejnost. Zmiňovaná knihovna měla šířit znalost pohlavní výchovy, povznést názor na pohlavní život „pokřivený staletou výchovou ke lži a přetvářce“ a vyzvednout posvátnost lásky, rodiny, otcovství a mateřství. Celý projekts názvem Knihovna pohlavní výchovyse měl uskutečnit v následujících etapách se záměrem celou výchovu akcelerovat. Současně pro jednodušší vstup obsahu do škol, měly všechny publikace z dané řady (Jak vzniká život, celkem 5 dílů bylo v roce 1930 přeloženo do němčiny pod názvem Wie das Leben ensteht) doporučení ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (výnosem ze dne 8. XII. 1923, 35058-III.), ministerstvem národní obrany (výnosem ze dne 11. VIII. 1924, vých. 24) a ministerstvem sociální péče (výnosem ze dne 19. XI. 1924. Č. j. 11550. I-2-A-24). Některé publikace měly ještě další doporučení a podporu, jako např. „O lásce, manželství a dítěti“ (autor Záhoř, 1927), která byla vydána s podporou ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (č. j. 5800 ai 27. ze dne 15. června 1927) za souhlasu ministerstva školství a nár. osvěty (č. j. 124.277-IV. - ze dne 9. listopadu 1926); Pohlaví – Láska – Mateřství. (určeno pro dívčí dorost od 14 let. Autor Záhoř, 1923) byla doporučena Ministerstvem veřejného zdravotnictví 30. IX. 1920 č. 11247-III ai 1920; 26. I. 1921 č. 12436. Ministerstvem zemědělství 8. X. 1920 č. 35372-I. Sokolským věstníkem 1920 č. 2. Tělocvičným Ruchem 1919 č. 22 atd. Jak je zřejmé, snažil se autor dát nejen do širokého povědomí jednotlivé publikace, ale zabezpečit jejich legalizaci ve školském prostředí.

 

Postupně mělo dojít k vydání jednotlivých publikací, a to pro:

  1. poučení mládeže a dorostu,
  2. poučení rodičů,
  3. poučení všeobecné veřejnosti,
  4. odborná průprava učitelstva.

 

Pro každou ze zmíněných cílových skupin vydal následující publikace.

 

Pro učitele:   

- Rukojeť výchovy k rodičovství na školách(autor Záhoř, 1929).

- Praktický rádce v pohlavní výchově mládeže(autor Záhoř, 1930).

- Naše žactvo – příští rodiče. Slovo k učitelstvu (autor Záhoř, 1926).

 

Pro rodiče:    

- Výchova k rodičovství (autor Záhoř, 1931)

- Pohlavní výchova (autor Záhoř, 1920)

- Jak vzniká život. Díl první. Čítanka pohlavní výchovy pro rodiče a vychovatele.

   (autor Záhoř, 1925, sv. 3). V inzerci bylo uvedeno doporučení: Vhodné pro učitelské

   knihovny.)

-Jak vzniká život. Díl druhý. Čítanka pohlavní výchovy pro mládež asi do 10 let (autor

   Záhoř, 1925, sv. 4). V inzerci bylo uvedeno doporučení: Pro žákovské knihovny II. a

   III. třídy obecné.

- Jak vzniká život. Díl třetí. Čítanka pro mládež asi od 10 do 12 let.(autor Záhoř,

   1925, sv. 5). V inzerci bylo uvedeno doporučení: Pro žákovské knihovny IV. a V.

   třídy obecné a I. i II. měšťanské neb střední.

- Jak vzniká život. Díl čtvrtý. Čítanka pro hochy as od 12 do 15 let.(autor Záhoř,

   1925, sv. 6). V inzerci bylo uvedeno doporučení: Pro žákovské knihovny III. a IV.

   třídy chlapecké měšťanské neb střední.

- Jak vzniká život. Díl pátý. Čítanka pro dívky as od 12 do 14 let. (autor Záhoř,

   1925, sv. 7). Pro žákovské knihovny III. a IV. třídy dívčí měšťanské neb střední.

- Čítanka pro výchovu k rodičovství(autor Záhoř, 1931)

- Pohlaví – Láska – Rodičovství(určeno dívkám od 12 let)

- Pohlaví – Láska – Otcovství(určeno pro mužský dorost od 15 let.Autor Záhoř,

  1923).

- Pohlaví – Láska – Mateřství (určeno pro dívčí dorost od 14 let. Autor Záhoř, 1918,

   řada reedic).

 

Pro mládežod 16 let byly vydány následující knížky:

  • Význam a podstata lásky pro mladé lidi. Věnováno Obrodnému hnutí československého studentstva.(autor Záhoř, 1925, sv. 2)
  • O lásce, manželství a dítěti. Čítanka pro mladé lidi od 16 let. (autor Záhoř, 1927, sv. 11)
  • Láska. Cyklus osmi obrazů, oslavujících lásku mileneckou, manželskou a rodičovskou.(autor textu Záhoř, 1925, sv. 8)
  • Krása lidského těla. Cyklus osmi obrazů.(autor textu Záhoř, 1925, sv. 12)

 

Pro širokou veřejnost a odborníky(do roku 1931 byly vydány celkem 4 publikace):

  • Mnohoženství a jednoženství(autor Masaryk, 1925, sv. 1). Příloha: Plán pohlavní převýchovy národní.
  • Přítel, či nepřítel? Poučení pro hochy (autor Exner)
  • Pohlavní život před sňatkem. Pro mladé muže(autor Exner, sv. 10, překlad

z angličtiny)

  • Žena – člověk. Tři úvahy.(autor Svoboda, 1925, sv. 9)
  • Některé prostředky pohlavní výchovy(autor Klíma)
  • Z psychologie puberty a jinošství(autor Stejskal)
  • Pohlaví a společnost(autor Ellis)
  • Pohlavní život dítěte(autor Moll)

 

Osvětovým spolkům (dobově korporacím) a školám byl nabízen cyklus tří pohlavně výchovných přednášek Záhoře doplněný „světelnými snímky přírodovědeckými, lékařskými a uměleckými“, stejně tak tematicky pojatými prospekty, výchovné letáky apod.(Záhoř, Pohlaví – Láska – Mateřství, 1923, s. 72). Přednášky nesly názvy: 1. Láska a Nekonečno (30 obrázků), 2. Pohlaví – Láska - Otcovství (87 obrázků), 3. Pohlaví – Láska – Mateřství (84 obrázků) a jak je zřejmé, byly doplněné názorným promítáním diapozitivů. Zase jeden další doklad o snaze komplexního přístupu k realizaci projektu. Přesto existuje jeden příklad, který uvádí Raboch (2014, s. 245 – 247) z meziválečného období v minulém století, tzn. z období, kdy se plně realizovala Záhořova koncepce pohlavní výchovy. Žáci gymnázia (kvarta – sexta) v Truhlářské ulici v Praze byli soustředěny ve školní kapli za účelem účasti na přednášce zdravotního rady. V průběhu dvou hodin, s poetickým úvodem a řadě příkladů z přírody, probíhala „osvěta“. Vzhledem k tomu, že obdobný obsah a objasňování podstaty rozmnožování má obsahově celá řada publikací ze Záhořovy koncepce, nelze očekávat jiný přístup.

 

Pochopitelně, že i Záhořova koncepce měla své rezervy a limity.

  • Zmiňovaná Záhořova koncepce pohlavní osvěty má jednu rezervu, kterou i v dnešních přístupech k řešení a realizaci sexuální výchovy můžeme vidět také. Jedná se především o přeceňování tištěné formy prezentování informací (např. učebnice, metodické náměty apod.), byť v komplexním přístupu k rozličným cílovým kategoriím byly nabízeny „doplňující“ přednášky, letáky, diapozitivy. Stručně řečeno, chyběla angažovanost dalších výchovných subjektů, které by se na koncepci podílely. Jedná se např. o média, činnost společenských organizací (podrobněji Janiš ml., 2014) v mimoškolní sféře, a to tak, jak byla výchova k rodičovství (zodpovědnému rodičovství) zamýšlena v 80. letech minulého století.
  • Nebylo pro realizaci celé koncepce vhodné celospolečenské klima (např. vliv církve, propukající hospodářská krize).
  • Většinu přednášek realizoval sám autor projektu (Záhoř), který sám ve své podstatě patřil k výchovným idealistům. Hromadná výuka a určitá kampaňovitost nepřispěla celkem logicky k žádoucímu efektu.
  • Pro úspěšnost celého projektu absentovala odborná a metodicko-didaktická příprava v pregraduální výuce na vysokých školách (v dané době na pedagogických ústavech). To znamená, že realizátoři neměli odpovídající metodickou průpravu.

 

Závěr

Předložený příspěvek se dotýká zajímavého projektu, který byl ve 20. letech minulého století realizován v oblasti pohlavní výchovy. Protože se jednalo o první takto relativně komplexně pojatý projekt, nelze nic jiného, než složit autorovi hlubokou poklonu. Pro další objektivní posouzení, nejsou k dispozici žádné výsledky z realizovaných hodnocení efektivnosti zmiňovaného plánu převýchovy. Útržkovité příklady a vzpomínky nemohou být objektivním kritériem. V každém případě je potřebné se některým „starým“ projektům vracet, neboť vždycky v nich je něco k ocenění, něco k inspiraci, něco, co spjuje současnost s minulostí.

 

Použitá literatura:

JANIŠ, K. ml. Vybraná témata ze sociální pedagogiky. Opava. Slezská univerzita v Opavě,2004 ISBN 978-80-7510-101-3.

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995,1998, 2001, 2013. ISBN: 978-80-262-0403-9.

RABOCH, J. Očima sexuologa. Praha: Avicenum, 1988. 264 s. SPN 08-010-88.

UZEL, R. Sexuální výchova u nás a v Evropě. In 4. kongres k sexuální výchově.Praha:SPRSV, 1996. s. 62–64.