Partnerské vztahy na pozadí věkového rozdílu

Kamil Janiš, Iveta Ludvíková

 Úvod

Ve volnomyšlenkářském prostředí současné české společnosti se stále více můžeme setkat s partnerskými dvojicemi, kdy jeden z partnerů je zcela evidentně starší. Věkový rozdíl, v představě autorů, který vybočuje z normálu, přičemž normálně věkový rozdíl není jednoznačně dán. Můžeme jej však vnímat, jako půl generační nebo jedno generační rozdíl. Je-li v současné době věková kategorie vnímána, a to na základ narození prvního dítěte kolem 30 let matky, pak půl generační rozdíl můžeme vnímat jako rozdíl kolem 15 let, přičemž se dá reálně předpokládat, že věkový rozdíl bude v nejbližším období se postupně prodlužovat.  Jedná se sice o určitou matematickou ekvilibristiku, ale v odborné literatuře není dostatek výsledků z výzkumů, realizovaných v dané oblasti. Jednou z mnoha seriozních úvah poskytuje publikace autora Katrňáka Spříznění volbou? Homogamie a heterogamie manželských párů v České republice(2008). Posláním následujícího textu je doplnit některé aspekty daného jevu, a to ne jen ze sociologického hlediska, ale především z názorového pohledu rozličných věkových skupin, které vycházejí z uskutečněného šetření. 

            První otázka se týká vymezení pojmu – věkový rozdíl, tzn. zda se jedná o věkově partnerskou homogenitu nebo heterogenitu. Podle zmiňovaného autora věková heterogamie je dána věkovým rozdílem 3 – 5 let a 6+ let, tzn. že věkově starší muži si berou ženy výrazně věkově mladší. Partnerský vztah, kdy je starší muž a mladší žena se může považovat za standardní model, který má celou řadu racionálních zdůvodnění, jako např. odpovídající zralost mužů, ekonomické zabezpečení ze strany partnera, přibližně shodná délka ukončení soužití (viz demografická křivka s délkou života u mužů a žen) atd.  Mnohem méně se hovoří o opačném poměru v partnerském vztahu, kdy je starší žena a mladší muž. I pro takový vztah lze nalézt celou řadu objektivních i subjektivních odůvodnění. Navíc mnohé výzkumy v dané oblasti se soustřeďují na manželské páry (neboť jsou podchyceny v matrikách a tím i v dostupných statistikách). Jednou rezerv četných (a dostupných) výsledků je opominutí vlastních zkušeností při výběru partnera pro následné manželství. Permanentní nárůst rozvodu dává jednoznačně na jedno z důležitých míst při výběru partnera nejen věk, ale především takové hodnoty, jako jsou tolerance, ochota podílet se na výchově stávajících i potencionálních dětí, ekonomické zabezpečení možné nové rodiny, bydlení, pracovní status, ale v neposlední řadě i vzdělání a pochopitelně i sledovaný věkový rozdíl. 

            Na základě prezentovaného nástinu záměru šetření se ukázalo hledat prostřednictvím šetření odpověď na dvě základní otázky:          

• Jaký maximální věkový rozdíl považujete ještě za „normální“, a to za předpokladu, že je starší muž a mladší žena.
• Jaký maximální věkový rozdíl považujete ještě za „normální“, a to za předpokladu, že je starší žena.

Autoři šetření předpokládali, že nebude jednoznačně převažovat tzv. „klasický“ celospolečensky vnímaný model soužití, kdy starší je muž a mladší žena. Navíc v šetření  odpovídali nejen svobodní respondenti (žáci středních škol), ale také studenti bakalářského studia, kde je téměř nulové zastoupení osob s manželskou zkušeností, ale mající nepochybně partnerskou zkušenost. Šetření se neptalo na věkové rozdíly manželů, ale partnerů. Ostatně soudobé statistiky poukazují na skutečnost, že přibližně polovina partnerů spolu žije bez uzavřeného manželství (tzn. na psí knížku) a že z takových vztahů se rodí přibližně 1/3 dětí, které jsou chtěné (viz ČSÚ).

            Šetření bylo realizováno u žáků středních škol, studentů bakalářského studia a frekventantů celoživotního vzdělávání. Dalo se reálně předpokládat, že názory středoškoláků budou vykazovat mnohem menší toleranci ve věkových rozdílech, než budou názory studentů vysoké školy a ještě rozdílnější u účastníků celoživotního vzdělávání. Rozdílnost bude vycházet jednoznačně z vlastních zkušeností.

 Tabulka č. 1

                                                                 Složení vzorku

 Můžeme konstatovat, že zastoupení jednotlivých skupin respondentů bylo srovnatelné (žáci střední školy - 181 = 33,6 %, studenti bakalářského studia - 168 = 31,2 %, a účastníci celoživotního vzdělávání - 189 = 35,2 %, přičemž frekventantů s maturitou bylo 102 = 53,9 % a frekventantů s vysokoškolským vzděláním 87 = 46,1 %). Z hlediska pohlaví byl vzorek složen z 36,4 % mužů a 63,6 % žen, což je přibližně v poměru 1 : 2 ve prospěch žen. Sběr dat proběhl v prvním pololetí roku 2015. V každém případě se dá předpokládat, že pohled na zmiňovanou problematiku bude spíše z úhlu žen, to znamená, že může dojít k určitému „zkreslení“.

            Jedna z prvních otázek se týkala názoru respondentů na věkový rozdíl v partnerském vztahu, tzn, zda záleží na věkovém rozdílu. Jak již bylo uvedeno, tradiční model: starší muž – mladší žena, převládá i v odpovědích respondentů (viz tabulka č. 2). Celkově 40,9 % dotazovaných se k uvedenému modelu přiklání. Zajímavé je však zjištění, že taková představa se postupně mění v souvislosti s věkem. Středoškoláci se v 55,3 % přiklánějí k danému modelu, přičemž se dá předpokládat přežívání určité zafixované tradice, případně se jedná poznanou zkušenost z vlastního rodinného prostředí. Studenti bakalářského studia se přiklánějí v 41,1 %, účastníci CŽV pouze ve 26,9 % se přiklánějí k danému modelu. Naopak přiklonění se k modelu: starší žena – mladší muž, což nebývá v současné společnosti zcela běžné a jen postupně si společenské prostředí takovou variantu připouští, by celkově preferovalo 4,1 % dotazovaných, přičemž dochází k postupnému nárůstu preference takového modelu. Největší je (6,9 %) především u věkově starších respondentů. Z hlediska pohlaví je celkem logický vyšší podíl u dotazovaných žen (cca každá dvacátá). Nejedná se o žádný revoluční postřeh. Podle dostupné statistiky (ČSÚ), v současné době je u 20 % sňatků starší žena a mladší muž. Tento trend, který přichází ze západní Evropy, se postupně začíná prosazovat i v českém prostředí.

 Tabulka č. 2

   Názor na maximální věkový rozdíl mezi partnery (údaje: abs./%)

            Že rozdílnost věku mezi partnery nesehrává významnější roli (podrobněji se lze s problematikou seznámit v publikaci MARKOVÁ, O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerských vzťahoch, 2012, byť se týká prostředí slovenské společnosti), poukazuje názor, že přibližně polovina dotazovaných (55,0 %) se přiklání ke shodnému věku (23,9 %), případně je věkový rozdíl „úplně jedno“ (31,1 %).

            S uvedeným (obecným) modelem věkově rozdílných partnerů úzce souvisí i tolerování maximálního věkového rozdílu. Dotazovaní muži (tabulka č. 3) v 84,2 % případech připouštějí rozdíl v rozmezí 0 – 10 let, přičemž větší věkový rozdíl, tzn. 11 – 20 let připouští dalších 11,8 % dotazovaných. Zbytek dotazovaných mužů (4,2 %) připouští větší věkový rozdíl.

Tabulka č. 3

Názory dotazovaných mužů na maximální věkový rozdíl mezi partnery

(případ, kdy je starší muž)

            Za předpokladu (tabulka č. 4), že by byla starší žena, tak 86,7 % dotazovaných mužů by tolerovalo věkově starší ženu do 5 let (86,7 %) a do 10 let celkem 12,8 % dotazovaných mužů. U dotazovaných žen (tabulka 5 a tabulka č. 6, resp. tabulka č. 7) naznačuje, že přece jen je výraznější podíl starších mužů, a to ve výpovědích samotných mužů. Jedná se mnohem výraznější rozptyl než je tomu u dotazu na případ, kdy je starší žena.

 Tabulka č. 4

Názory dotazovaných mužů na maximální věkový rozdíl mezi partnery

(případ, kdy je starší žena)

            Ne zcela překvapujícím zjištěním je poznatek, že pouze 0,5 % všech dotazovaných mužů by připustilo partnerku starší 11 let. Nad 16 let už nikdy (viz tabulka č. 4). Z uvedené tabulky nejsou zjevné ani výraznější rozdíly v názorech jednotlivých skupin respondentů (rozptyl představuje 8,3 % u věku 0 – 5 let a 10,2 % u věku 6 – 10 let). Bezesporu se jedná o tradiční pohled ze strany společnosti na skutečnost, že muž má být starší než žena, ale odráží se zde i nový trend, kdy vlivem rovnoprávnosti, emancipace, „módní“ trend samostatného života žen bez legalizovaných partnerů (tzv. svobodných a úspěšných žen), že už existuje tolerance ze strany společnosti. Při vyhodnocování získaných údajů (viz tabulka č. 4) je nutné brát v úvahu, dříve se statistické údaje týkaly pouze manželů, výjimečně pak partnerů, kteří žili v jedné domácnosti, tzn. tzv. kvazirodiny. Autorům předloženého příspěvku není znám výzkum z 80. let minulého století až do současnosti, který by hlouběji daný problém mapoval. Výjimkou jsou pouze taková statistická zjištění, která berou v potaz pouze věk novomanželů v době uzavírání sňatku. Navíc předložené zjištění se týká určité představy, názoru, nikoliv realitě.

 Tabulka č. 5

 Názory dotazovaných žen na maximální věkový rozdíl mezi partnery

(případ, kdy je starší muž)

            Názory žen na věkově starší partnery – muže je srovnatelný se zjištěním dotazovaných žen, kteří v 91,5 % připouštějí rozdíl 0 – 10 let (tabulka č. 5). Vyšší věkový rozdíl než 16 let připouští 3,2 % dotazovaných. Názorový rozptyl u jednotlivých skupin respondentů se pohybuje 7,0 % u věku 0 – 5 let a 3,4 % u věkové kategorie 6 – 10 let.

            Z názoru žen je zřetelně vidět „odkaz“ do jisté míry tradičního nahlížení na věkový poměr mezi mužem a ženou. Celkově 8,5 % dotazovaných žen připouští větší věkový rozdíl než 11 let, a to s vyšším podílem dotazovaných frekventantů CŽV (celoživotní vzdělávání) – 9,4 %.

 Tabulka č. 6

Názory dotazovaných žen na maximální věkový rozdíl mezi partnery

(případ, kdy je starší žena)

            Mnohem zajímavější je názor dotazovaných žen na věkově starší ženu v partnerském vztahu (tabulka č. 6). Celkově 68,7 % připouští možnost věkově starší ženy do 5 let a dalších 26,3 do 10 let a celkově 5,0 % dotazovaných žen připouští možnost věkově starší ženy v partnerském vztahu nad 11 let. Pochopitelně se jedná o názor, tzn. ne realitu. Dotazované ženy se celkem přirozeně snaží připustit, že v „klasickém“ modelu může být starší žena než muž.

 Tabulka č. 7

Celkový přehled zjištění za tabulek č. 2 - 6

            Pochopitelně, že do názoru je v neposlední řadě projektována vlastní zkušenost, např. s vlastním nezdařeným partnerským vztahem, případně manželstvím. Do dalšího vztahu jedinci podvědomě vstupují mnohem opatrněji

Závěr

Na základě doprovodného dotazu vyplynulo zajímavé zjištění, a to, že:

- Stabilita partnerského vztahu je do značné míry odvislá od vzdělanostního vybavení jedinců, tzn.  že věkový rozdíl jsou schopni „ustát“ osoby s vyšší „inteligencí“. Jedním z možných zdůvodnění je skutečnost, že např. do řešení vztahových problémů se vnáší více racionálních řešení, vztah je obohacován zajímavým informacemi z rozličných oblastí lidského poznání, mají mnohem vrstevnatější volnočasové aktivity. Katrňák (2008, s. 133) uvádí, že má-li „jeden z nich nebo oba za sebou zkušenost s rozvodem, je oprávněné očekávat, že v jejich opakovaném manželství bude jejich věková vzdálenost výrazně vyšší (nejvyšší je u sňatků rozvedených mužů a svobodných žen, nižší je u oboustranně rozvedených a ještě nižší je u sňatků rozvedených žen a svobodných mužů).“ Co je nepochybně zajímavé, je věková vzdálenost podle vzdělání, která je nejvyšší (Katrňák, 2008, s. 133) u snoubenců se základním vzděláním.

- Výběr věkově staršího partnera je logicky zdůvodnitelné tím, že žena vyhledává „otce“, tzn. že pociťuje absenci otce v období dětství a dospívání, chybí ji ochránce, ale také ideál, kterého zřejmě v období dospívaní nenašla, ani v období mladé dospělosti a nachází jej v období věkové zralosti. Dalším logickým důvodem může být partnerské zklamání ze vztahu s věkově shodným partnerem(y). S věkem dotazovaných roste tolerance s větším věkovým rozdílem u partnerů, což potvrzuje názor Katrňáka (2008, s. 133) „Manželé mají k sobě věkově nejblíže, pokud uzavírají sňatek jako svobodní. Má-li jeden z nich nebo oba za sebou zkušenost s rozvodem, je oprávněné očekávat, že v jejich opakovaném manželství bude jejich věková vzdálenost výrazně vyšší (nejvyšší je u sňatků rozvedených mužů a svobodných žen, nižší je u oboustranně rozvedených a ještě nižší je u sňatků rozvedených žen a svobodných mužů).“

- Ukazuje se, že názory na věkový rozdíl, model, kdy je starší muž a mladší žena, v našem kulturním prostředí neustále převládají. Nepochybně se zde promítá do značné míry tradice, kdy uzavírání sňatku bylo podmíněno ekonomickým zabezpečení nejen manželky, ale také fungováním celé rodiny (domácnosti).

- K uvedené problematice nebylo dosud realizováno příliš mnoho relevantních výzkumů. Jedním z možných důvodů je tendence žít singles, stejně tak jako v nezávazném partnerském vztahu předpokládat určitou fluktuaci vztahů, a to na s partnery s rozdílným věkovým rozdílem. To znamená, že by bylo vhodné věnovat dané problematice větší pozornost. Důvodem může být nejen neustále se zvyšující hranice odchodu do důchodu, zvyšující se věk mužů i žen, ale také předpoklad, že v tomto věkovém spektru i v uvedených partnerských vztazích bude docházet k intenzivnímu sexuálnímu životu. Dá se reálně předpokládat, že bude úměrně (možná ale i neúměrně) partnerských a sexuálních problémů.

Použitá literatura

KATRŇÁK, Tomáš. 2008. Spříznění volbou? Homogamie a heterogamie manželských párů v České republice.Praha: SLON, 2008.239s, SBN 978-80-86429-98-4

MARKOVÁ, Dagmar.2012. O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerských vzťahoch. Nitra: Garmond, 2012. ISBN 978-80-89148-76-9.