Obsah a přínos sociální práce ...

.

Obsah a přínos sociální práce se ženami ve výkonu trestu odnětí svobody.[1]

[1] Tento materiál vznikl v souvislosti s výzkumem SPEV 2/2016 na  ÚSP Univerzity Hradec Králové

Miroslav Mitlöhner

I. Současná legislativa

Mezinárodní dokumenty se vztahem k výkonu trestu

Na prvním kongresu o prevenci zločinnosti a zacházení s pachateli došlo ke schválení tzv. Minimálních standardů a pravidel zacházení s vězněnými osobami, které schválila Hospodářská a sociální rada OSN resolucí č. 663/C (XXIV) z 31.7.1957, které byly doplněny v roce 1997. [2]

Jde o dokument základního významu pro vězeňství na celém světě, který upravuje všeobecná pravidla a základní zásady, které vylučují diskriminaci vězněných osob podle různých hledisek, především rasy, pohlaví, barvy pleti, jazyků, náboženství, politického smýšlení, národnosti, sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Tato pravidla zakotvila nejen povinnost důsledné evidence každé vězněné osoby, ale i základní rozdělení vězňů podle pohlaví, zdravotního stavu, věku (mladiství odděleni od dospělých) a dalších hledisek.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že práce odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody se nepovažuje za nucenou práci.

Doporučení Rady Evropy č. R(87) o Evropských vězeňských pravidlech ve čtvrté část vymezuje cíle vězeňského režimu a stanoví, že pro dosažení cílů výkonu trestu je nutné vhodně využívat všechny léčebné, výchovné, morální, duchovní a další prostředky. Důraz se klade na výchovu a vzdělávání odsouzených. Vzdělávání by mělo být integrované do systému veřejného vzdělávání, čímž by se odsouzeným umožnilo pokračovat v začatém vzdělání i pro propuštění z výkonu trestu na svobodu.

Doporučuje se účast společnosti v penitencálním procesu, která se realizuje pravidlem otevřenosti věznic veřejnosti a podporováním spolupráce s externími sociálními službami a pokud je to možné zapojováním občanské společnosti do různých aspektů práce s osobami v místech odnětí svobody. [3]

Vnitrostátní dokumenty se vztahem k výkonu trestu

Východiskem české vnitrostátní úpravy je zák. čís. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a navazující právní normou je vyhláška čís. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody.

Obě tyto právní normy vycházejí či jsou inspirovány základními principy jednání s vězněnými osobami tak, jak vyplývají především z Listiny základních prav a svobod, z českého právního řádu jako celku a příslušných Doporučeni Rady Evropy, zejména pak, že

a) se všemi osobami, jež jsou omezeny na svobodě, musí byt zacházeno s ohledem na jejich lidská práva a lidskou důstojnost,

b) důstojný a humánní výkon trestu odnětí svobody a výkon vazby lze realizovat pouze ve věznicích, které zajišťuji bezpečnost a bezpečí celé společnosti stejně jako vězňům a vězeňskému personálu,

c) omezeni osob vykonávajících trest nebo umístěných ve výkonu vazby mají být uplatňována jen v rozsahu nezbytně nutném k dosažení účelu trestu odnětí svobody a účelu výkonu vazby,

d) život ve věznici má byt v co nejvyšší míře blízký pozitivním aspektům života ve společnosti,

e) rizika představovaná jednotlivými vězni mají byt posuzována přísně individuálně a pouze podle toho má být s nimi jednáno,

f) výkon trestu odnětí svobody má byt plánován individuálně s důrazem na vytváření nejlepších možných podmínek pro reintegraci po propuštění na svobodu.

Odstrašení potencionálních pachatelů se v rámci generální prevence uskutečňuje prostřednictvím zákonné pohrůžky trestem a represivní složkou výkonu trestu na konkrétním odsouzeném.

Významným programovým dokumentem, který se rozvojem českého vězeňství zabývá je Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015, [4] která je základním plánovacím dokumentem pro stanovené období, vyjadřuje kontinuitu vývoje a je přirozenou reakci na měnící se podmínky a nové vývojové trendy.

Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 21 z roku 2010 vymezuje obsahovou a pracovní náplň sociálního pracovníka u osob ve výkonu trestu.

Kvalitu práce sociálních pracovníků výrazným způsobem ovlivňuje Etický kodex sociálních pracovníků platný od 1.1.1995, který byl vydán mezinárodní federací sociálních pracovníků.

II. Péče o vězně před a po propuštění na svobodu

Penitenciární péče je poskytována vězňům, kteří se připravují na propuštění. Je povinná ve věznicích s ostrahou a u vězňů, kteří ve vězení strávili více než tři roky. Cílem je usnadnit přechod do společnosti mimo vězeňské prostředí.

Na penitenciární péči by měla navazovat na svobodě péče postpenitenciární., která se poskytuje osobám propuštěným z výkonu trestu na svobodu a dalším osobám v zákonech označovaným jako nepřizpůsobivé. Zahrnuje podporu při řešení otázek zaměstnání, bydlení a návratu do rodiny. Cílem postpenitenciární péče je resocializace a prevence dalšího kriminálního chování. Je důležitou ochranou obyvatelstva před recidivou trestné činnosti. [5]

Penitenciární péče zahrnuje programy, služby a aktivity, které směřují k rozvoji vězněné osoby. Hlavním cílem pobytu ve vězení není jen odplata za trestnou činnost, ale snaha o převýchovu a nasměrování odsouzené osoby k odpovědnějšímu a vyzrálejšímu chování. Ideálním cílem je, aby se tato osoba po propuštění začlenila do společnosti a přestala páchat trestnou činnost.

Penitenciární péče se zaměřuje na souhrn aktivit, které směřují k nápravě vězněné osoby a k její resocializaci. Jedná se o soubor činností, které provádí specializovaní pracovníci. Jednají s pachateli trestných činů a jsou jim nápomocni při řešení jejich problémů. Vedou je k samostatnosti, ke vzdělávání, k pracovním návykům, pořádku, ovlivňují jejich chování, hodnoty, názory. Pečují o jejich pozitivní rozvoj, zdraví a duševní vývoj.

Mezi odborné pracovníky věznice patří speciální pedagog, vychovatel, vychovatel – terapeut, psycholog, pedagog volného času, sociální pracovník a duchovní.

Věznice v České republice prošly v posledních letech krkolomným vývojem. V letech 2002 až 2012 stoupl počet vězňů ve výkonu trestu o 54% z 13.800 na 21.200. V lednu 2013 skokově klesl počet vězňů v důsledku amnesie na 14.000 a kolem této úrovně se udržel ještě rok. Od počátku roku 2014 však začal počet vězňů prudce stoupat až k aktuálním 18.609. [6] Tato nepříznivá skutečnost se nutně projevila rovněž na rozsahu a obsahu penitenciární péče.

Důležitá je spolupráce s různými nevládními organizacemi, které navštěvují odsouzené ve věznici a podílejí se jak na penitenciární péči, tak následně na postpenitenciární péči.

Tak kupříkladu Mezinárodní vězeňské společenství v České republice vzniklo v roce 2010 a od června 2011 je české společenství součástí největší křesťanské světové dobrovolnické organizace v oblasti vězeňství Prison Fellowship International, která pracuje ve 127 zemích a jejíž vznik se datuje do roku 1976. Má poradní status při OSN a spolupracuje s řadou významných organizací, například s organizací ACPA.

V současné době má česká organizace asi padesát „kmenových“ členů a nárazově spolupracuje kolem čtyř set dobrovolníků. [7]

Součástí vize a smyslu činnosti této organizace je i pomoc vězeňskému personálu a ostatním ve vězeňství angažovaným osobám. S ohledem na specifika výkonu trestu odnětí svobody jak na straně odsouzených, tak na straně řídícího, výkonného a odborného personálu věznic je to vize zasluhující pozornosti a to jak z hlediska představ a plánů, tak z hlediska konečného efektu nepochybně dobře míněné snahy. Mezinárodní vězeňské společenství pracuje v současné době intenzivně ve věznicích Jiřice, Pankrác a Světlá nad Sázavou, se kterými má uzavřené dohody o spolupráci v programu: „Příprava na propuštění a následná péči na svobodě“. V současné době je do projektu aktivně zapojeno 90 odsouzených osob.

Mezinárodní vězeňské společenství je součástí evropského projektu restorativní justice Building Bridges, (2014- 2016), kterého se účastní 7 zemí Prison Fellowship International: Německo, Maďarsko, Holandsko, Itálie, Španělsko, Portugalsko a Česká republika, spolu s 2 akademickými centry University of Hull ve Velké Británii a Makam research v Rakousku. Českými partnery projektu jsou Probační a mediační služba a Občanská poradna Nymburk.

III. Výkon trestu odnětí svobody u žen

Přes veškerou proklamovanou i realizovanou rovnost pohlaví je nutné u odsouzených žen ve výkonu trestu zohlednit určitá specifika.

Při vstupní pohovoru sociální pracovník zjišťuje rodinnou anamnézu, zejména počet, věk a výchovné zajištění dět. Po celou dobu výkonu trestu jim poskytuje odborné sociální poradenství a pomoc při řešení jejich životní i rodinné situace (např. zjišťuje zprávy o umístění dětí v ústavní či náhradní rodinné výchově odsouzeným matkám, které o své děti začaly projevovat zájem).

S každou odsouzenou provádí výstupní pohovor dva měsíce před ukončením trestu. Zjišťuje, zda se vrací zpět do místa trvalého bydliště, zda má zaměstnání a zda potřebuje pomoci. Navrhuje sociální příspěvek po propuštění, kterým si žena hradí jízdné do místa trvalého pobytu, krátkodobé ubytování a stravu. Za velmi důležitou považuje spolupráci s vychovateli, odbornými pracovníky a lékaři ve věznici, s orgány činnými v trestním řízení a se sociálními kurátory.

Vazební věznice Praha – Ruzyně, oddělení výkonu trestu Řepy byla znovuotevřena v roce 1996 a spolupracuje s Kongregací Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Součástí programu zacházení se odsouzené ženy společně se řádovými sestrami a civilním personálem starají o klienty v Domově pro nemocné a imobilní klienty. Tam jsou k dispozici v kuchyni, prádelně, při úklidu i jako pomocné síly při péči o nemocné. V oblasti vzdělávání mají možnost absolvovat sanitářský kurz, který jim umožňuje v Domově pracovat na pozici ošetřovatelek.

V osobním volnu se věnují zájmovým aktivitám v rámci programu zacházení nebo pracují na rozlehlé zahradě patřící Domovu. Angažují se v charitativní a veřejně prospěšné činnosti – vyrábí pro děti z mateřských škol různé dárky a ošacení, pořádají zábavná odpoledne včetně pohádkového představení. V oblasti vnějších vztahů je u odsouzených podporováno udržování vnějších pozitivních vazeb s rodinnými příslušníky a přáteli. Jsou využívány možnosti udělení volného pohybu mimo věznici v souvislosti s návštěvou či na základě přerušení výkonu trestu

Věznice pro ženy v Řepích představuje v současném vězeňském systému nejideálnější a nejsmysluplnější formu penitencární péče, která nejvíce splňuje účel výkonu trestu odnětí svobody s cílem resocializace. Na druhou stranu je důležité si uvědomit, že nelze aplikovat takový způsob výkonu trestu u všech odsouzených žen, neboť jejich osobnostní profil, sociální situace, postoj, zájmy a závislosti mnohdy vyžadují jinou formu penitenciární péče, kterou se snaží poskytovat jiné věznice.

IV. Příprava žen na propuštění a provázení žen po propuštění z výkonu trestu

Mezinárodní vězeňské společenství nabízí pomoc a službu osobám ve vězení, jejich rodinám, propuštěným z výkonu trestu a obětem trestných činů. Podporuje a spojuje práci věznice a dobrovolníků, jejichž cílem je resocializace osob ve výkonu trestu.

Velice úspěšně se od roku 2011rozvíjí a realizuje spolupráce s věznicí Světlá nad Sázavou, kam dobrovolnice pravidelně dojíždí za odsouzenými ženami, s dalšími aby s nimi navazovaly kontakt a připravily je na propuštění. Odsouzené díky tomu vědí, na koho se mohou obrátit, pokud se po propuštění ocitnou v tíživé situaci.

Setkání zástupců Mezinárodního vězeňského společenství s vězeňkyněmi se koná v návštěvní místnosti věznice jedenkrát měsíčně.

Do projektu „Příprava žen na propuštění a provázení žen po propuštění z výkonu trestu“ je v současné době zařazeno 60 odsouzených. Během čtyř let jím však prošlo mnohem víc odsouzených. Cílem projektu je zařazení odsouzených žen po propuštění zpět do společnosti a snížení jejich rizik pro recidivu, pomoc při udržení soudržnosti narušených rodinných vazeb, učení se schopnosti samostatného odpovědného jednání, minimalizace důsledků prizonizace, hledání zaměstnání, ubytování a další konkrétní pomoci v občanském životě propuštěných žen. Kromě realizace projektu navštěvují členové Mezinárodního vězeňského společenství oddělení pro matky s dětmi, realizují besedy pro drogově závislé, trvale pracovně nezařaditelné odsouzené a odsouzené vykonávající výkon trestu se zvýšenou ostrahou. Z darů a sbírek věřících dobrovolníků poskytuje Mezinárodní vězeňské společenství nemajetným odsouzeným hygienické prostředky, potřeby pro programy zacházení, knihy, bible, oblečení na sportovní aktivity nebo na výstup. Po domluvě odvezou propuštěnou ženu od věznice do místa bydliště nebo na zajištěnou ubytovnu. Lze zajistit i doprovod dobrovolníka z nádraží k domluvené ubytovně. Pro propuštěné vězně provozují v Praze poradnu a klub „Dvě ryby“. Před vánocemi spoluorganizují akci „Andělský strom „ jejíž smyslem je zajištění dárků pro děti odsouzených rodičů.

V. Výkon trestu u matek s nezletilými dětmi

Přítomnost dítěte ve věznici je velmi diskutované téma. Především je dobré si uvědomit, že by měla být zachována a podporována citová vazba mezi matkou a dítětem. Při rozhodování je také velmi důležité zjistit, co by se s dítětem stalo nebo stane při pobytu matky ve výkonu trestu. Pokud by se o dítě nemohl z jakéhokoli důvodu nikdo z rodiny postarat, nebo by byla matka velmi citově vázaná na své dítě, je lepší volit variantu jeho pobytu v prostorách věznice, než variantu ústavní výchovy, náhradní péče a narůstajícího špatného psychického stavu matky bez dítěte ve věznici.

Na druhé straně ale tak existuje stav, kdy je ve věznici někdo na kom se trest odnětí svobody nevykonává.

V případech hodných zvláštního zřetele, jestliže takový postup umožňují podmínky ve věznici a osobní předpoklady odsouzeného ženy, může ředitel věznice odsouzené ženě na její žádost povolit, aby ve výkonu trestu měla u sebe a starala se o své dítě zpravidla do 3 let jeho věku, pokud takové dítě nebylo soudem svěřeno do výchovy jiné osoby. Před rozhodnutím si ředitel věznice vyžádá posouzení lékaře, klinického psychologa a orgánu sociálně-právní ochrany dětí, zda je takový postup ve prospěch dítěte. Základem programu zacházení je u matky, která bylo povoleno mít u sebe a starat se o své dítě, celodenní péče o dítě. [8]

Odsouzeným ženám – matkám umožňuje výkon trestu s dítětem věznice Světlá nad Sázavou, kde toto oddělení vzniklo v říjnu 2002.

V rámci programu zacházení se zde matky učí starat se o své dítě
a vychovávat ho, vařit, šít nebo hospodařit s penězi. Mohou také využívat volnočasové aktivity a vzdělávací programy nabízené věznicí. Dochází sem sociální pracovnice, zdravotní sestra, pediatrička a psycholožka. Na oddělení pracuje stále speciální pedagožka a vychovatel. Děti mají aktivity vycházející dle potřeb jejich věku – pro jesle a mateřské školy. Jezdí na výlety a chodí na vycházky do blízkého okolí. Při plnění všech povinností v rámci programu zacházení mohou matky využít opuštění věznice v souvislosti s návštěvou rodiny či přerušení výkonu trestu.

VI. Závěr

Profesionální práce sociálních pracovníků a dobrovolnických organizací s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody je nezastupitelná a znamená přínos nejen pro dosažení účelu trestu, ale i pro správné vykročení vězňů do občanského života.

Význam a podíl na tomto procesu má rovněž účast Probační a mediační služby, sociálních kurátorů a dalších složek společnosti.

Probační a mediační služba se podílí na snaze urovnávat konflikty mezi obviněnými a poškozenými a součástí jejího poslání je prevence a snižování rizik recidivy trestné činnosti.

Vývoj sociální práce s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody jistě není zdaleka ukončený a bude nepochybně reagovat na vývojové trendy ve společnosti a postupně objevované nové poznatky z hlediska jak společenských, tak přírodních věd.

JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc.

[1] Tento materiál vznikl v souvislosti s výzkumem SPEV 2/2016 na ÚSP Univerzity Hradec Králové

[2] FÁBRY, A. Úvod do penologie, Bratislava: Sociálna práca, o.s. 2006, s. 41 ISBN 80-89185-23-1

[3] BIELIK,V.N. Hlavní přístupy k sociální adaptaci osob odsouzených k trestu odnětí svobody v kontextu Evropských vězeňských pravidel in. Trestně právní revue 14, č. 3, 2015 s. 77 ISSN 1213- 5313

[4] Vězeňská služba ČR, Generální ředitelství, Koncepce českého vězeňství do roku 2015, Praha: GŘVSČR

[5] TOMEŠ, I., a kol., Sociální právo České republiky, Praha: Wolters Kluwer 2015, s.271

[6] DUŠEK, L.,Hrozí přeplnění věznic? Praha: IDEA projekt Národohospodářského ústavu AV ČR 2015, s. 3

[7] Na kom se provinil Zacheus, Katolický týdeník č. 25, 2015

[8] § 67 odst.1, odst.3 zák. čís. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění