České lesbické ženy, touha po rodičovství a její naplnění- vývojové trendy v čase

Turčan Pavel1, Pokorný Pavel1, Kvintová Jana2, Sigmund Martin3

V příspěvku navazujeme na již přednesenou část výzkumu z dřívější doby a přinášíme vyhodnocení nových dat, v delším časovém období, data mezi sebou navzájem srovnáváme a sledujeme jejich vývoj v čase,.

V poslední době čím dál tím víc přibývá lesbických žen a lesbických párů, které touží po početí dítěte. Cesta k dosažení jejich snu je ale obtížnější, než je tomu u žen heterosexuálních. Situace v České republice (dále jen ČR) tak pouze kopíruje trendy, které již delší dobu sledujeme v jiných zemích Západní Evropy, Ameriky, Austrálie a jinde. Zákonné normy, platné v ČR, neumožňují single lesbickým ženám ani lesbickému páru početí dítěte cestou asistované reprodukce, nicméně ale i pro ně existuje možnost, jak tuto jejich životní potřebu naplnit.

V některých zemích je asistovaná reprodukce přístupná i pro lesbické páry, dokonce je možné i to, že obě ženy z páru mohou být uvedeny v rodném listu dítěte jako matky. V ČR toto dle platných zákonů možné není. Aktuálně se řeší možnost adopce dítěte homosexuálními páry (tedy lesbickými i gay páry) v případech, kdy jeden/a z páru již dítě má, aby ten/ druhý z partnerů měl možnost si toto dítě rovněž osvojit. Nejedná se tedy o adopce v rámci náhradní rodinné péče. Nicméně i toto se prozatím jeví jako značně problematické, i když to často je v neprospěch dítěte (např. při úmrtí rodiče je dítě vytrženo z fungujícího domácího prostředí a umístěno do ústavní péče či pěstounské rodiny, což často odporuje jeho přání a nerespektuje premisu „ve prospěch dítěte“).

Možnosti a způsoby plánování lesbické rodiny se proto v různých zemích liší. Lesbické ženy a páry mají oproti homosexuálním mužským párům přece jen snadnější cestu k naplnění touhy po rodičovství. Samozřejmě ne každá lesbická žena po dítěti touží.

Lesbické ženy v ČR nemají stejná práva a možnosti, jako ženy či páry heterosexuální, ale i pro ně existuje několik možností, jak touhu po rodičovství naplnit.

K dosažení vytouženého cíle volí lesbické ženy a páry několik možných způsobů. Aktuálně v podmínkách v ČR mají příslušnice této populační menšiny následující možnosti: koitus s mužem mimo vztah za účelem početí dítěte, podomácku provedená inseminace spermatem od známého dárce, podomácku provedená inseminace anonymním dárcem spermatu, zakoupeným a objednaným v jiné zemi Evropské unie, kde je tento způsob legislativně možný, a nakonec, za určitých podmínek je možná i klinicky provedená asistovaná reprodukce (in vitro fertilizace, dále jen IVF, a intrauterinní inseminace, dále jen IUI) spermatem anonymního dárce a klinicky provedená asistovaná reprodukce spermatem známého dárce, jakož i absolvování asistované reprodukce v jiné zemi, kde je toto pro lesby a gaye legální.

Cílem naší retrospektivní studie je prozkoumat, jak si s touhou po dítěti a jejím naplnění stojí české lesbické ženy a jaké možnosti za tímto účelem využívají a jak se tyto sledované parametry mění s postupem času.

Koitus s mužem mimo vztah za účelem početí dítěte – tento způsob je pro lesbické ženy a páry nejsnadnější, ale přesto není mezi nimi příliš oblíbený a využívaný. Je to především hlavně z důvodu, že představuje určité nebezpečí a možnost ohrožení dlouhodobého lesbického partnerského svazku. Častěji jej proto využívají single lesbické ženy. Pokud se lesby rozhodnou pro tento způsob početí, buď si vybírají náhodného partnera na jednu noc, nebo muže, kterého znají. Někdy se dopředu jasně domluví na pravidlech, jindy jsou ale schopné předstírat i vztah, aby svého cíle dosáhly.

Podomácku provedená inseminace spermatem známého dárce - v tomto případě je po domluvě se známým dárcem spermií ejakulát získán masturbací a následně je sperma prostřednictvím injekční stříkačky či jiných aplikačních pomůcek vpraveno do pochvy ženy v domácích podmínkách.

Podomácku provedená inseminace spermatem anonymního dárce – to lze provést pouze v případech, že si lesbická žena nebo pár objedná sperma anonymního dárce na klinice v jiné zemi EU, kde je toto legálně možné, např. v Dánsku. Sperma může být vyzvednuto na klinice osobně nebo je možné jej zaslat ve speciálním boxu na adresu objednatele společně s instrukcemi k provedení inseminace v domácích podmínkách.

Klinicky provedená asistovaná reprodukce (IUI či IVF) spermatem anonymního dárce – tato možnost je u lesbických žen a párů nejvíce populární, a to i přesto, že za v současnosti platných právních předpisů v ČR je pro ně mnohem obtížnější a méně snadno dosažitelná. V ČR je dle platných zákonů asistovaná reprodukce dostupná pouze pro páry heterosexuální. Nicméně není nezbytně nutné, aby páry, které ji využívají, byli sezdané. Pokud chce lesbická žena tuto možnost využít, musí se na klinické pracoviště, provádějící asistovanou reprodukci dostavit společně s mužem, který zde vystupuje jako její partner. Často se jedná o příbuzného druhé ženy z páru nebo kamaráda, který chce lesbickému páru pomoct.

Klinicky provedená asistovaná reprodukce (IUI či IVF) spermatem známého dárce – dle aktuálně platných zákonů v ČR je asistovaná reprodukce možná pouze spermatem anonymního dárce. Chce-li lesbická žena nebo pár využít sperma dárce známého, je to možné opět pouze za podmínek již výše uvedených, tedy musí se na kliniku dostavit společně jako pár. Dle platných právních předpisů pak i žena, která podstoupí IVF společně s tímto mužem – známým dárcem spermatu, má právo v rodném listu dítěte jméno otce neuvádět. V tomto případě je v rodném listu pak uvedeno pouze jméno matky.

Tuto možnost volí lesbické ženy a páry nyní poměrně často. V poslední době čím dál, tím víc přibývá případů, kdy se lesbická žena či pár domluví s gay mužem či gay párem na dárcovství spermatu, ke spokojenosti všech zúčastněných, jelikož i mezi homosexuálními muži přibývá těch, kteří by rádi měli své dítě. Za této situace se často obě strany spolu dohodnou na spolupráci. Většinou je dárce spermatu uveden i jako otec dítěte a na jeho výchově se rovněž ve větší části případů podílí. Tyto páry poté tedy pečují o dítě společně a vytváří tak model netradiční rodiny se dvěma matkami a dvěma otci.

Klinicky provedená asistovaná reprodukce v jiné zemi, kde je toto legální i pro lesby a gaye - tuto možnost využívají české lesbické ženy pouze ojediněle, v některých případech z důvodu jazykové bariéry, ale, a to především, z finančních důvodů, jelikož asistovaná reprodukce např. ve Velké Británii, která je jednou z těchto zemí, je mnohonásobně drží než u nás, a i v našich podmínkách, pokud není hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tak se cena pohybuje kolem 60000 až 70000 Kč.

Pokud se lesbické ženy rozhodnou pro početí dítěte či po něm touží, bohužel naráží na potíže, se kterými se ženy heterosexuální potýkat nemusí. Často se setkají s odporem, odsouzením či neochotou lékaře vyslechnout je či jim nějak pomoci. Lékař, i když má jiný názor a je to proti jeho přesvědčení, by si měl uvědomit, že i lesbická žena má svá práva. Má tedy, stejně tak jako žena heterosexuální, právo na početí a narození dítěte, právo na odbornou a podporující péči v otázkách reprodukce, prenatální, intrapartální a postnatální péči. Systém zdravotní péče v heterosexistické společnosti očekává tradičně pouze matky z heterosexuálních vztahů či toleruje single matky, ale početí dítěte jako součást lesbického či jiného stejnopohlavního vztahu nepředpokládá.

Pokud se navíc vyskytnou problémy s početím, lesbické ženy mají oproti ženám heterosexuálním situaci ještě o něco obtížnější. Většinou se pro početí dítěte rozhodují o něco později, a prakticky u nich odpadá, nebo se vyskytuje jen zcela výjimečně, možnost tzv. „náhodného otěhotnění“. Lesbické ženy navíc o něco častěji trpí syndromem polycystických ovarií či endometriózou, které pravděpodobnost otěhotnění ještě snižují. Pokud pak podstupují arteficiální inseminaci od dárce, používá se sperma zmražené a toto má nižší schopnost oplodnění než sperma nativní. Menší část lesbických žen by raději volila adopci dítěte. Osvojení dítěte bohužel dle platných zákonů v ČR není možné, a tak se i tato část dostává do situace, kdy se rozhodují o početí dítěte vlastního.

Metodika a soubor

Do výzkumného souboru jsme zahrnuli celkem 318 žen, 172 single lesbických žen a 68 lesbických párů. Jsou to ženy, které v období od dubna 2009 do dubna 2017 navštívily z nějakého důvodu naše pracoviště. Tuto skupinu jsme časově rozdělily na dvě skupiny: skupina A zahrnuje ženy, které byly pacientkami naší sexuologické ordinace v době od 1.4.2009 do 31.3.2013, tj. první 4 roky sledovaného období, a skupina B zahrnuje ženy, které byly našimi pacientkami v době od 1.4.2013 do 31.3.2017, tedy další 4 roky sledovaného období.. Jako metodu zpracování výsledků jsme použili kvalitativní analýzu informací, získaných při odběru osobní anamnézy, která zahrnuje i otázky reprodukce či jejího plánování.

Výsledky

Z výzkumu jako celku vyplynulo, že ve skupině A 61 lesbických žen, tedy celkem 40,39 %, již dítě měla, oproti 73 ženám (43,71 %) ze skupiny B. Lze tedy konstatovat, že procento lesbických žen, které jsou zároveň matkami, v české populaci postupně narůstá. Procent leseb, které dítě mít nechtějí, naopak klesá: ve skupině A 34 žen (22.51 %) a ve skupině B 26 (15,56 %). Většina leseb tedy dítě má nebo by jej alespoň chtěla mít a jejich procento mírně narůstá: 117 (77,48 %) ve skupině A oproti 141 (84,43 %) ve skupině B.

Určitá část leseb z našeho souboru byla dříve po určitou dobu v heterosexuálním vztahu, v naprosté většině z důvodu, že si svou orientaci tehdy ještě nedokázaly uvědomit, nebo se s ní smířit, a předpokládaly, že ve vztahu s mužem se jim jejich vnitřní puzení podaří přemoci. Ve skupině B jen 5 % (1 žena) z nich cíleně volilo heterosexuální vztah z rozumu jako prostředek k početí dítěte oproti 10,52% (2 ženy) ve skupině B. Lesbické ženy, které mají dítě z předchozího heterosexuálního vztahu, tvořily ve skupině A největší skupinu ze souboru, celkem 19 (31,15 %) žen, oproti 20 ženám (27,40 %) ve skupině B, kde se již tato skupina propadá na druhé místo.

Aktuálně nejoblíbenější a nejvíce lesbami využívanou formou početí je asistovaná reprodukce (ať už intrauterinní inseminace či in vitro fertilizace) s anonymním dárcem spermatu, kterou ve skupině B využilo 22 žen, tedy 30,14 %, oproti 12 ženám, tedy 19,67 % ve skupině A. V tomto případě jako fiktivní partner nejčastěji vystupoval známý či kamarád, v obou skupinách, ale s klesající tendencí ve prospěch rodinných příslušníků, většinou druhé ženy z páru, výjimečně vzdálenější příbuzný lesbické ženy s touhou po dítěti). Ve skupině A tvořili přátelé a známí 83,33 % (10 mužů) oproti 68,18 % (15 mužů) ve skupině B a rodinní příslušníci tvořili 16,66 % ve skupině A (2 muži) oproti 31,82 % (7 mužů) ve skupině B.

Dříve nejoblíbenější po domácku provedená inseminace se známým dárcem spermatu postupně na popularitě ztrácí 24,59 % (15 žen) ve skupině A a 19,18 % (14 žen) ve skupině B. V tomto případě se nejméně objevují případy, kdy si ženy dárce sehnaly na inzerát či jinak za finanční odměnu s postupně klesající oblibou 20 % (3 muži) ve skupině A oproti 7,14 % (1 muž) ve skupině B. Rovněž postupně se mírně snižuje procento dárců, kteří jsou zároveň rodinnými příslušníky, 33,33 % (5 mužů) ve skupině A oproti 28,57 % (4 muži) ve skupině B. U této metody lesby častěji aktuálně volí jako dárce spermatu kamaráda či známého, a to 46,67 % (7 mužů) ve skupině A oproti 64,28 % (9 mužů) ve skupině B. Pokud dárce rozdělíme podle sexuální orientace, postupně klesá procento dárců s heterosexuální orientací a stoupá procento homosexuálních dárců, kdy heterosexuálové tvoří 40 % (6 mužů) ve skupině A versus 21,43 % (3 muži) ve skupině B a homosexuálové 60 % (9 mužů) ve skupině A oproti 78,57 % (11 mužů) ve skupině B. Procento dárců, kteří chtějí být s dítětem v kontaktu a alespoň nějakou formou se podílet i na jeho výchově postupně narůstá, ve skupině A 66,67 % (10 mužů) oproti 78,57 % (11 mužů) ve skupině B, i když většina z nich netrvá na tom, aby byli uvedeni jako otcové v rodném listu dítěte. Procento těch, co to požadují, rovněž postupně narůstá, 13,33 % ve skupině A (2 muži) versus 33,33 % (5 mužů) ve skupině B.

Mírný pokles ve výběru z uvedených možností jsme zaznamenali rovněž u metody klinicky provedené asistované reprodukce (IUI či IVF) se známým dárcem spermatu: skupina A 13,11 % (8 žen) versus skupina B 9,59 % (8 žen). Rodinní příslušníci tvoří v tomto případě

malou skupinu: 12,5 % (1 muž) ve skupině A versus 25 % (2 muži) ve skupině B, oproti ostatním mužům (přátelé a známí): 87,5 % (7 mužů) ve skupině A oproti 75 % (6 mužů) ve skupině B. Sperma za úplatu daroval v tomto případě pouze 1 muž ve skupině A (12,5 %), zatímco ve skupině B již tuto možnost žádná žena nevyužila. Výrazně stoupá procento homosexuálních dárců, a to ze 37,5 % (3 muži) ve skupině A oproti 75 % (6 mužů) ve skupině B a zákonitě klesá procento dárců heterosexuálních z 62,5 % (5 mužů) ve skupině A na 25 % (2 muži) ve skupině B. Většina převážně homosexuálních dárců v rámci touhy po otcovství chce následně být uvedeno i v rodném listu dítěte jako otec, s aktuálně narůstající tendencí 62,5 % (5 mužů) ve skupině A versus 87,5 % (7 mužů) ve skupině B a adekvátně tomu se zvyšuje i podíl dárců, kteří mají zájem se podílet na výchově dítěte, ze 75 % (6 mužů) ve skupině A oproti 87,5 % (7 mužů) ve skupině B.

Asi nejvíce ztrácí na oblibě možnost mít sex mimo vztah za účelem početí dítěte, které je pro lesbické partnerství nejvíce ohrožující. Ve skupině A využilo tuto metodu 9,84 % žen (celkem 6) oproti 5,48 % (celkem 4) ve skupině B. V tomto případě ve skupině A volilo náhodného sexuálního partnera v obou skupinách shodně 50 % žen, ve skupině A 3 ženy, ve skupině B 2 ženy. Známý partner tvořil ve skupině A 16,67 % (1 muž) oproti 25 % (1 muž) ve skupině B a předstíraný vztah s mužem za účelem početí volilo ve skupině A 33,33 % žen (počtem 2) ve skupině A oproti 25 % (počtem 1) ve skupině B.

Další metoda, ve které jsme zaznamenaly posun v oblibě, je po domácku provedená vaginální inseminace se spermatem anonymního dárce, objednaného v jiném státu EU, kde je toto legální. Metodu ve skupině A volilo 1,64 % žen ( pouze 1) oproti 4,11 % (3 ženám) ve skupině B. Určitou roli zde hraje i finanční náročnost této metody.

Ještě větší a markantnější vliv mají vysoké finanční náklady na provedení asistované reprodukce v jiné zemi (ať už v EU či mimo ní), kde je toto legální i pro páry stejného pohlaví. Jelikož se jedná většinou o částky minimálně desetinásobně vyšší oproti finančním nákladům na zákroky asistované reprodukce v ČR, je tato metoda využívaná nejméně a spíše jen bohatšími lesbickým ženami, čemuž odpovídá i skutečnost, že ve skupině A tuto metodu nevyužil nikdo, oproti 2 ženám, což je 2,74 %, ve skupině B. Dárce byl v tomto případě vždy anonynmní.

Diskuse

V naší studii podáváme přehled o aktuální situaci v touze po rodičovství a způsobech jejího naplnění na vzorku 318 českých lesbických žen, které v časovém období 8 let navštívily naší sexuologickou ambulanci. Podle studie Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z roku 2004 5,2 % heterosexuálních žen neplánuje být matkou. Toto číslo se postupně zvyšuje a předpokládá se, že se i v podmínkách ČR přesune do hodnot typických pro dnešní Západní Evropu, tj. 10-20 % bezdětných žen v populaci. Oproti ženám heterosexuálním u lesbických žen toto číslo klesá a dá se předpokládat, že se postupem času může ještě o něco snížit. V celkovém procentu lesbických žen, které již dítě mají, se náš soubor shoduje s jinými výsledky z obdobných studií v jiných zemích, zvl. v USA a Západní Evropě, které dokládají fakt, že minimálně 1/3 leseb je zároveň i biologickou matkou. Když pomineme děti z předchozího heterosexuálního vztahu a budeme brát v potaz početí dítěte u lesbické single ženy či lesbického páru, nevybočují české lesby ani ve volbě metody – jednoznačně nejčastější formou je arteficiální inseminace či IVF spermatem anonymního dárce.

Závěr

Trendy v touze po početí a jeho naplnění u lesbických žen a lesbických párů jsou tedy jasné- roste procento žen, které dítě plánují, chtějí, nebo jej již mají. Rovněž se mění i způsoby a cesty, kterými lesby tuto touhu naplňují. Měli bychom tuto skutečnost akceptovat a být připraveni, abychom jim mohli, v případě že se na nás obrátí o pomoc, podat věrohodné a kvalitní informace o možnostech, které mohou využít. Jestliže nám to naše přesvědčení nebo cokoliv jiného nedovoluje nebo nejsme schopni jim z jiného důvodu pomoct či poradit, naše lékařská etika by nás měla vést k tomu, abychom je nesoudili či nějak jinak netraumatizovali a neostrakizovali, ale předali je někomu jinému, kdo jim bude schopen a ochoten tutu pomoc poskytnout.

Použitá literatura na vyžádání u autora.

Autoři: Turčan Pavel1, Pokorný Pavel1, Kvintová Jana2, Sigmund Martin3

1Centrum MEDIOL s.r.o.,Olomouc

2Pedagogická fakulta, Universita Palackého, Olomouc

3Fakulta tělesné kultury, Universita Palackého Olomouc