Problematika puberty a vzdělávání o pubertě v rámci výchovy ke zdraví

Puberta, dospívání, pubescence, pohlavní dozrávání…Toto jsou pojmy, které v mnohých lidech vyvolávají smíšené pocity, myšlenky, vzpomínky či možná obavy. Ať už v nás pojem puberta vyvolává cokoliv, je nutné si uvědomit, že se jedná o zcela přirozené a normální období ve vývoji člověka. Každý si tímto obdobím musí projít a nakonec možná zjistí, že není třeba se ho tolik obávat. Především pokud je na tuto životní etapu včas a přiměřeně připraven.

Období pubescence je důležitý biologický mezník. Puberta je obdobím reprodukčního dospívání. Je to období pronikavých změn ve vývoji celé osobnosti. Nejnápadnější jsou fyzické změny dospívajícího, avšak zásadně se změní také jeho psychika, vztah k sobě samému i ke světu (Čáp, Mareš, 2007; Langmeier, Krejčířová, 2006; Vágnerová, 2000 aj.).

Tělesné dospívání se projevuje růstem postavy, proměnou proporcí těla, sekundárními pohlavními znaky, funkcí pohlavních orgánů atd. Tělesná proměna může mít subjektivně různý význam, který je závislý na představě o atraktivitě dospělejšího zevnějšku. Často se projevuje zvýšením zájmu o své tělo. Větší pozornost je věnována také výběru oblečení a celkové úpravě. Tělesná atraktivita má i svou sociální hodnotu a mezi vrstevníky je tak často určován sociální status jedince.

Ve srovnání s minulým obdobím jsou emoční reakce dospívajícího nápadnější, proměnlivé a vzhledem k vyvolávajícím podmětům také nepřiměřené. Pubescenti bývají emočně labilnější a mají tendenci reagovat přecitlivěle s větší impulzivitou a nedostatkem sebeovládání. Emoční nevyrovnanost je primárně důsledkem hormonálních změn a druhotně k ní přispívají i změny v oblasti psychiky a v mezilidských vztazích. Změny vlastních prožitků a nálad bývají pro samotného pubescenta často překvapivé, nedokáže si je vysvětlit, a tak i pro něho samého jsou spíše nepříjemné a obtěžující (Čáp, Mareš, 2007; Vágnerová, 2000).

Nástup puberty je také spojen se změnami v uvažování. Dospívající začínají přemýšlet na úrovni formálních logických operací, to znamená, že jsou schopni uvažovat i hypoteticky. Piaget nazval toto období jako stadium formálních logických operací. Změna v uvažování se projevuje v celkovém přístupu ke světu a k sobě samému. Dospívající mají často potřebu dumat nad tím, jaký by tento svět mohl, respektive měl být. Pubescenti bývají hyperkritičtí, často mají sklon pokládat své myšlenky, úvahy, pocity a zkušenosti za výjimečné. Obvykle jsou také přesvědčeni, že všechno je možné snadno vyřešit. Takovýto egocentrismus má svůj dopad v různorodém sebedestruktivním chování dospívajícího, který si myslí, že jemu se nemůže nic stát. To se projevuje především v dojmech, že se nemůže stát závislým na alkoholu, cigaretách či jiných drogách nebo že nemůže otěhotnět apod. Egocentrismus se také projevuje vztahovačností pubescenta, který mívá pocit, že jeho chování neustále sleduje tzv. imaginární publikum. Je to projevem nezralého nevyrovnaného sebevědomí dospívajícího. S pokročilým vývojem tato iluze zmizí (Čáp, Mareš, 2007; Vágnerová, 2000).

Celková proměna pubescenta ovlivňuje i jeho identitu. Tedy se jedná o vývojovou fázi hledání a rozvoj vlastní identity . Jelikož vlastní proměna dospívajícího naprosto automaticky upoutává, větší měrou se zabývá sám sebou, chce se o sobě více dozvědět a uvažuje o sobě. Navíc se stává sebekritičtější a jeho sebeúcta bývá v tomto období labilní a zranitelná. Socializační rozvoj pubescenta je ovlivněn jeho novými kompetencemi. Mění se názor na jiné lidi a jeho společenské role. Dospívající odmítá podřízenou roli, což se promítá i v jeho komunikaci s dospělými. Proměňuje se jeho vztah ke škole a k učitelům. Učitele už nepřijímá jako automatickou a přirozenou autoritu, ale přijímá ho pouze tehdy, pokud ho něčím imponuje. U mnohých pubescentů přestává být dobrý prospěch cílem, ale stává se prostředkem. Jednou z potřeb pubescenta je odpoutat se od rodiny. K rodičům bývá kritický, odmítá jejich autoritu a snaží se od nich odlišit. V tomto období je velmi důležitá potřeba přátelství. Klíčovou oporu pro pubescenta tvoří vrstevnická skupina. Značný vliv tvoří vrstevníci a stávají se tak neformální autoritou. Významným aspektem je, k jaké vrstevnické skupině se dospívající přidá a jak velký vliv na jeho myšlení a rozhodování skupina má. Někteří pubescenti se začlení do velmi dobrého oddílu či zájmového kroužku. Jiní však mohou podlehnout vlivu starších žáků a začínají s nimi trávit čas v hostincích, požívat alkohol a kouřit. Dospívání je také dobou prvních lásek, dospívající tak získávají první zkušenosti s počátky partnerských vztahů. Fyzický kontakt mezi partnery v tomto období je spíše rozpačitým experimentováním (Čáp, Mareš, 2007; Vágnerová, 2000).

Jak je zřejmé z předchozího výčtu, období pubescence je obdobím četných změn. Tyto změny se dějí nezávisle na vůli dospívajícího a jsou častým zdrojem nejistoty. S těmito změnami a nejistotou se musí postupně vyrovnat a to ho stojí určité úsilí. Období dospívání je zátěžovou situací nejen pro samotného dospívajícího, ale i pro jeho okolí. Dospělí často mívají pocit, že jsou jejich dospívající děti rozmazlené, že se nedovedou slušně chovat a svými nesmyslnými rozmary obtěžují okolí. V tomto přesvědčení je podporuje skutečnost, že k rozmrzelé a podrážděné náladě není žádný podstatný důvod. Dospělí se také obávají předčasné sexuální aktivity dopívajících a případného nechtěného těhotenství (Čáp, Mareš, 2007; Vágnerová, 2000).

Je zapotřebí, aby byly všechny děti včas a adekvátně připraveny na všechny změny, které je v pubertě čekají. Být připraven na tyto změny včas znamená, že je nutné žákům předat potřebné znalosti o pubertě už před jejím nástupem a dále u nich tyto znalosti rozvíjet a prohlubovat. Žáci by měli být vybaveni především nezkreslenými představami, přesnými znalostmi, dovednostmi i návyky, které jsou přiměřené jejich věku (Rašková, 2015). K tomu významně přispívá soustavná a systematická výuka Výchovy ke zdraví (VkZ). Školská neboli kurikulární reforma, která se rozběhla v roce 2005, vymezila Výchově ke zdraví důležité místo ve vzdělávání. Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání svým pojetím i vlastním obsahem staví problematiku zdraví jako nezbytnou součást školního vzdělávání (Fialová et al., 2004).

Aby ve výuce docházelo k postupnému rozvíjení a prohlubování poznatků, dovedností a hodnot žáků a kladně bylo ovlivněno jejich tělesné, duševní a osobnostní zrání, bylo by žádoucí vytvořit v každém ročníku na 2. stupni dostatečný prostor pro vzdělávání v oblasti zdraví. Ideální by bylo, aby školy zařazovaly předmět Výchova ke zdraví již od 6. ročníku základní školy. Tím by se zajistila přirozená návaznost na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která probíhá na 1. stupni základní školy. Zařazení VkZ již v 6. ročníku pomáhá také k vytváření pozitivního třídního klimatu při přechodu z 1. stupně na 2. stupeň základní školy. Dalším významným důvodem proč zařadit VkZ do vzdělávání co nejdříve je fakt, že žáci se mohou seznámit se změnami, které je čekají v dospívání dříve, než sami vstoupí do období puberty a lépe se tak na změny připravit (Fialová et al., 2014).

V aktuálně platném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví definováno celkem 16 očekávaných výstupů, které jsou definovány pro absolventa 9. ročníku základní školy. Tematika puberty je nedílnou součástí především následujících očekávaných výstupů VkZ:

Žák:

• VZ-9-1-09 projevuje odpovědný vztah k sobě samému, k vlastnímu dospívání a pravidlům zdravého životního stylu; dobrovolně se podílí na programech podpory zdraví v rámci školy a obce.

• VZ-9-1-11 respektuje změny v období dospívání, vhodně na ně reaguje; kultivovaně se chová k opačnému pohlaví.

• VZ-9-1-12 respektuje význam sexuality v souvislosti se zdravím, etikou, morálkou a pozitivními životními cíli; chápe význam zdrženlivosti v dospívání a odpovědného sexuálního chování (RVP ZV, 2016).

Nedílnou podmínkou pro dosažení stanovených výstupů je také naplnění uvedeného učiva pro vzdělávací obor VkZ. Učivo, které se týká puberty a dospívání je zařazeno především do tematického okruhu Změny v životě člověka a jejich reflexe. Tento tematický okruh je zaměřen na vývoj člověka a jeho změny v průběhu dětství, puberty a dospívání (RVP ZV, 2016).

V rámci VkZ by učitelé měli u žáků podporovat kultivované chování k opačnému pohlaví. Jak už bylo uvedeno výše, v tomto období člověk prožívá první lásky a získává první sexuální zkušenosti. Proto je nutné vést žáky k tomu, aby se rozhodovali a chovali uvážlivě v souvislosti se zahájením sexuálního života. Učitelé by měli žákům zprostředkovat informace o zásadách bezpečného sexu, o volbě vhodné antikoncepční metody, která by měla nejen zabránit vzniku nežádoucího těhotenství, ale i ochránit před rizikem pohlavně přenosných chorob (Hřivnová et al., 2010; Marádová, 2014). Učitel by měl u žáků vytvořit takové schopnosti, aby se o sexualitě dokázali adekvátně vyjadřovat s používáním vhodných slov. Je jim třeba také osvětlit chybné informace a mýty a zbavit je různých předsudků a klišé v této oblasti (Marádová, 2014; Zajícová in Růžičková ed., 2012). Problematika lidské sexuality by měla prostupovat všemi stupni výchovně-vzdělávacího procesu, samozřejmě s ohledem na věk. Bohužel stále ještě platí, že informace z oblasti dospívání a sexuality děti primárně získávají od vrstevníků, z časopisů, z internetu a ne od rodičů a učitelů. Cílem VkZ by mělo být, aby se děti informace z této oblasti dozvídaly včas právě od vyučujících, a aby informace byly takové kvality, aby si žáci díky nim mohli vytvořit zodpovědný přístup k vlastnímu reprodukčnímu zdraví. Žáci by také měli být seznámeni s odbornou terminologií a adekvátní literaturou (Hřivnová et al., 2010; Marádová, 2014).

Neméně důležité je seznámit žáky s osobní, intimní a menstruační hygienou. Informace o intimní hygieně se často soustřeďují převážně na dívky a intimní hygiena chlapců je podceňována a opomíjena. Všichni žáci, dívky i chlapci, by měli získat poznatky o vhodně prováděné intimní hygieně, protože intimní hygiena tvoří základ pro zdraví reprodukční soustavy (Hřivnová et al., 2010). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání klade důraz na takové aspekty vzdělávání, které připraví žáky pro život v moderní společnosti. Důležité je, aby žáci své zdraví aktivně ovlivňovali a ochraňovali, aby byli připraveni pro praktický každodenní život, dokázali samostatně myslet, jednat a vzdělávat se (Mužíková, 2010).

Závěrem je možné říci, že člověk často mívá strach z něčeho neznámého. Dospívání je navíc jedním z rizikových období lidského života. Člověk se mění v celé biopsychosociální sféře, a to velice radikálně a zároveň rychle. Pokud jsou žáci v rámci Výchovy ke zdraví na toto období adekvátně připraveni, nemusí se ničeho obávat. Navíc účinné strategie pomáhají dětem a dospívajícím čelit sociálnímu tlaku, učí je asertivnímu chování, napomáhají zvyšovat zdravé sebevědomí a respektovat druhé. Učitelé by s problematikou puberty měli být dobře seznámeni, měli by o ní své žáky vzdělávat. Rozhodně by témata puberty, sexuální výchovy a reprodukčního zdraví neměla být v 21. století tabuizována či odmítána.

Poznámka: Publikování tohoto příspěvku v recenzovaném sborníku z 25. kongresu k sexuální výchově Pardubice 2017 bylo finančně podpořeno ze zdrojů výzkumného projektu, který je řešen na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pod vedením hlavní řešitelky doc. PaedDr. Miluše Raškové. Ph.D. (IGA_PdF_2017_006).

Literatura:

ČÁP, Jan a Jiří MAREŠ. Psychologie pro učitele. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 656 s. ISBN 978-80-7367-273-7.

FIALOVÁ, Ludmila et al. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví v současné škole. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014. 234 s. ISBN 978-80-246-2885-1.

HŘIVNOVÁ, Michaela et al. Stěžejní aspekty výchovy ke zdraví. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 151 s. ISBN 978-80-244- 2503-0.

LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. aktualizované vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9.

MARÁDOVÁ, Eva. Vybrané kapitoly z didaktiky výchovy ke zdraví. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2014. 79 s. ISBN 978-80- 7290-662-8.

MUŽÍKOVÁ, Leona. Škola a zdraví pro 21. století, 2010: podněty pro implementaci výchovy ke zdraví do školních vzdělávacích programů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita ve spolupráci s MSD, 2010. 141 s. ISBN 978-80- 210-5328-1.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2016.

Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/RVP_ZV_2017.pdf.

RAŠKOVÁ, Miluše. Puberta pohledem budoucích pedagogů primární školy v České republice a na Slovensku. In 22. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. 1. vyd. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2015. s. 94-97. ISBN 978-80-905696-2-1.

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 528 s. ISBN 80-717-8308-0.

ZAJÍCOVÁ, Marie. Sexuální výchova. In: RŮŽIČKOVÁ, Dora, ed. Užitečná zdravotní témata ve školství. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. s. 154-166. Pedagogika v praxi. ISBN 978-80-244-3176-5.

Kontakt na autorky:

Mgr. Michaela Bartošová
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Katedra primární a preprimární pedagogiky
Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc
Interní doktorandka doktorského studijního programu Pedagogika

Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. (školitelka)
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Katedra primární a preprimární pedagogiky
Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc
Tel: +420/585 635 107
E-mail: miluse.raskova@upol.cz