Teoretická východiska sociální práce s rodinou osob ve výkonu trestu

Jana Drbohlavová, Miroslav Mitlöhner, Zuzana Truhlářová

Účel trestního práva

Trestní právo, jeho podoba a aplikace v právním životě společnosti, bez ohledu na to, zda jde o dobu dávno minulou či současnou, přináší velmi zásadní výpověď o proměnách společenských poměrů, že je to v podstatě koncentrovaná vůle vládnoucích elit či panovníka, která přesněji než jiné oblasti právního řádu a jiné části právní kultury umazuje na směrování státní politiky, na postavení jednotlivých společenských skupin a jejich vzájemné vztahy. A co více, podrobnější pohled na soudní praxi a zachované záznamy o skutečném životě trestních norem v každodenním bytí nám podávají neobyčejně věrný obraz nejen o právu samotném, ale i o právním vědomí společnosti, o představách jednotlivců o tom, co je právo a spravedlnost, o akceptaci práva i o jeho negaci (Malý, 2016).

Trest je právním následkem trestného činu, který vyjadřuje negativní právní hodnocení pachatele a jeho činu. Působí k dosažení účelu trestního zákona a je ukládaný výhradně soudem. Jeho výkon je vynutitelný státní mocí (Mitlöhner 2012).

Pokud jde o fyzickou osobu, tak podle českého trestního práva může být pachatelem pouze osoba příčetná, případně zmenšeně příčetná, která dosáhla v době spáchání trestného činu věku patnácti let.

Podobně vymezuje pachatele i Novotný, kdy uvádí, že pachatelem trestného činu je ten, kdo spáchal trestný čin sám (naplnil svým jednáním všechny znaky trestného činu). Za pachatele trestného činu je považován též spolupachatel, organizátor, návodce, pomocník, nepřímý pachatel aj. Za pachatele je třeba považovat i toho, kdo se dopustí přípravy k trestnému činu a pokusu trestného činu (Novotný, 2004).

Intervence zaměřené na rodinu osoby ve výkonu trestu

Uvěznění člena rodiny narušuje homeostázu rodinného prostředí tak radikálně, že to může způsobit, že se rodina stává nefunkční. Povaha trestného činu, kvůli kterému byl rodinný příslušník odsouzen, má přímý vliv na proces adaptace všech členů rodiny, včetně odsouzeného, na stávající situaci. Pokud je trestný čin neúmyslný nebo není příliš závažný, je pro rodinu snadnější přijmout situaci a vypořádat se s ní. Účinky uvěznění však zůstávají spouštěcím mechanismem rodinné krize (Fishman,1990) nebo příčinou silných pocitů ztráty, jakož i příčinou demoralizace rodinných příslušníků (Schneller, 1976) a šikanování dětí ze strany jejich vrstevníků (Bloom a Steinhart, 1993).

Formou pomoci, která se v této fázi jeví jako užitečná, je informativní poradenství, tj. poskytování potřebných informací o různých společenských oblastech. To zahrnuje informace o systému vězeňské péče (to, co uvězněná osoba a její rodina může / nemůže dělat), zda uvězněným osobám je povolen mobilní telefon, možnosti změny trestu (zkrácení), způsobilosti k propuštění, ale také informace o možných způsobech překonání vlastní úzkosti nebo úzkosti dětí. Sociální pracovníci se proto často spoléhají na řízení případů, což je metoda, která jim umožňuje poskytovat potřebné služby různým odborníkům.

Spolupráce sociálního pracovníka a rodiny často vyžaduje potřebu celkové změny životního stylu a očekávání členů rodiny. Jednou z užitečných technik vhodných k použití v takové situaci je technika alternativního životního scénáře. Scénář života je složitou představou toho, co chce jednotlivec v životě dosáhnout, souhrnu fantazií a očekávání od budoucnosti. Technika životní scénáře byla původně použita v případě sociální práce, ale postupně se dostala do oblasti práce s rodinami. Nicméně zde mluvíme o alternativním životním scénáři, protože rodina odsouzeného není schopna realizovat své původní plány a záměry. Tento moment může působit jako destabilizující prvek.

Že rodina potřebuje vytvořit "nový rodinný plán", který by popisoval, co dělat v blízké budoucnosti, na jaké úkoly a cíle je třeba zaměřit atd. V ideálním případě alternativní životní scénář zahrnuje plány zahrnující uvězněného člena rodiny.

Další oblastí intervence sociální práce je finanční poradenství pro rodiny. Uvěznění jednoho z rodičů je často spojeno s finanční ztrátou. Vedle ztráty jednoho příjmu jsou náklady související se soudním řízením (soudní poplatky, obžalované poplatky apod.) A výdaje související se životem odsouzeného člena ve vězení.

To znamená, že manžel / manželka musí hradit vyšší výdaje než dříve a zároveň má nižší příjmy. Situace je ještě komplikovanější, když uvězněný člen rodiny byl zodpovědný za rodinný rozpočet. Manžel / manželka nemá informace o rodinném financování, příjmech a výdajích, pojištění, pravidelných platbách, výdajích na stravu apod. Finanční poradenství v sociální práci se může v závislosti na situaci zaměřit na:

- konsolidace rodinného rozpočtu (stabilní finanční zdroje, dodatečné a jednorázové zdroje)

- školení v oblasti řízení rodinného rozpočtu (identifikace důležitých položek, finančních rezerv apod.),

Pokud se rodina ocitne ve velmi obtížné finanční situaci, sociální pracovníci mohou poskytovat tzv. dluhové poradenství, které by mělo pomoci rodině splatit dluhy nebo zastavit další splácení dluhů, aby nebyla ohrožena exekucí. Dlouhodobé poradenství zahrnuje také uspořádání platebního plánu nebo objasnění rizik spojených s úvěry nabízenými tzv. nebankovními institucemi atd.

Intervence zaměřená na pomoc rodině v době návratu odsouzeného člena z vězení

V nauce se sociální podpora definuje jako proces, po jehož dobu osoba nebo skupina osobu ulehčuje jiné osobě nebo skupině osob uspokojování jejich fyzických, psychických, sociálních a duchovních potřeb, pomáhá při řešení vnitřních i vnějších konfliktů, doprovází při překonávání útrap, těžkostí, frustrace a každodenního stressu.

Sociální podpora se zaměřuje na těžké (obtížné) situace, ve kterých se jednotlivec nebo skupina není schopna samostatně vyřešit různé problémy a a získání dostupných zdrojů. V této souvislosti lze vymezit následující formy (druhy, typy) podpory:

Materiální – finanční (peníze a transfery), věcné dary, služby (opatrování dítěte, krmení, pomoc při nákupech, zprostředkování bydlení, zdravotnická pomoc,

Instrumentální – nabídka různých instruktáží, školení, informací o možných postupech podle principu kde, jak, co a kdy.

Informační – poskytování informací s cílem porozumět své okamžité těžké životní situaci a o způsobu řešení.

Emocionální – podpora na duchu, potěšení, uklidnění, projev starostlivosti a empatie

Duchovní – spojené s náboženstvím a smyslem života.

Shodně s vymezením předmětu sociální práce a sociální podpory v nauce se jedná o vztah mezi podporujícím a podporovaným. Stejně jako v každém jiném vztahu i tento vztah má dynamický charakter, což znamená, že případný úspěch závisí na velkém množství vnitřních i vnějších činitelů (hledisek, faktorů). Základ otázkou je upřesnění, kdo je adresátem podporování. Jak je vidět, potřeba podporování je odvislá od potřebného rozsahu, formy, prostředků apod. a je silně rozrůzněná na osobním a společenském základě. Také třeba zohlednit kategorii klienta, kterému má být podpora poskytnuta.

V případě osob izolovaných nebo pod dohledem je nezbytné splnění zejména dvou podmínek a to

a) Podporování musí být významné, tedy postačující ve formě, množství a časté, aby se klient cítil že má oporu a jedno značně se necítil být přitlačený intervencí zvenčí (podporován í nesmí být neústupné)

b) Podporování se musí realizovat v podmínkách ochoty klienta přijmout pomoc. Podporování nemůže mít charakter donucení, ale naopak může se realizovat jen na základě dobrovolnosti a souhlasu se strany klienta.

Obě tyto zásady poskytnutí pomoci izolovaným osobám často navazují na těžkosti v práci s těmito klienty, zejména nedostatkem očekávání podporování nebo chybějící připravenosti.

Je velmi časté, že návrat rodinného příslušníka z vězení se také stane důvodem zásahu sociálních pracovníků. K tomu dochází zejména tehdy, pokud byl člen uvězněn déle než jeden rok nebo pokud rodinní příslušníci dokonce oprávněně obviňují vracejícího člena rodinný s problémů a nepříjemných situací, které nastaly z důvodu spáchaného zločinu (i přes předchozí zásah). Proto je věnována velká pozornost přípravě odsouzeného k jeho reintegraci do společnosti, včetně návratu k jeho rodině. Problémy v rodině mohou vzniknout ještě před návratem, možná kvůli strachu z nadcházející změny. Například, prarodiče, kteří pomáhají rodině po celou dobu, se mohou obávat ztráty jejich významu, nebo se žena, která se stala vedoucím rodiny, může bát ztráty některých svých původně nežádoucích pravomocí. Vzhledem k problémům s nezaměstnaností se oba rodiče mohou obávat dalších finančních problémů souvisejících s uvězněním a následnou nezaměstnaností. Rodina jako celek čelí strachu z reakcí jiných lidí, které mohou být agresivní vůči osobám, které spolužijí s člověkem navráceným z výkonu trestu. Navíc je zde velmi významná a nejcitlivější sféra sexuálního života. Přesto se jí nevěnuje žádná pozornost s výjimkou sexuálních delikventů, i když víme, že dlouhá separace způsobuje vzájemné pochybnosti a nežádoucí projekce toho, co partner dělá během odloučení. Nucená sexuální abstinence nemusí mít stejný vliv na oba partnery a disharmonie může vyvolat představy o partnerské nevěře nebo patologických aspektech své sexuality, které se objevují během výkonu trestu odnětí svobody apod. V závislosti na výše popsaných podmínkách, forma sociální práce s rodinou, jejíž člen se vrací z vězení, se může lišit od krátkodobého poradenství až po sociální terapii.

Těžkosti, kterým čelí rodina, jejíž člen se dopustil zločinu a byl uvězněn, jsou velmi rozmanité, což ztěžuje individuální přístup v oblasti sociální práce ke každé z takto postižených rodin, který se ukazuje jako neobvykle relevantní. Sociální pracovníci z oblasti forenzní sociální práce musí být schopni naplnit jak potřebu individuálního přístupu při výkonu sociální práce, tak potřebu chránit a podporovat blaho rodiny jako celku. Kromě dobré specializované přípravy sociálních pracovníků vyžaduje efektivní intervence interdisciplinární spolupráci a společenskou atmosféru, která nevylučuje již dříve uvězněné osoby a jejich rodiny ze společnosti.

Při hodnocení situace v České republice a na Slovensku považujeme všechny tři prvky za nedostatečné. Je však potěšující, že činnost vysokých škol, které připravují sociální pracovníky pro práci v dané oblasti, vede k pomalému, ale neustálému rozvoji forenzní sociální práce, což odůvodňuje předpoklad, že v blízké budoucnosti očekáváme pozitivní změny v této oblasti.

Protože je nedílnou součástí života odsouzených ve výkonu trestu nezastupitelná úloha sociálních pracovníků, věnuje se této problematice již několik roků Ústav sociální práce UHK a to mj. i v rámci SPEVu, jehož záměrem cílem je vyjít z právních norem, které upravují výkon trestu a stanoví jeho podmínky a následně vymezit kompetence sociálního pracovníka, zdokumentovat a vyhodnotit jeho roli z pohledu jednak odsouzených a jednak odpovědných funkcionářů věznice.

Výzkum dosud není ukončen a zatím proběhl ve věznicích Jeřice, Rýnovice a Valdice. Jedním ze zadání bylo formou dotazníku zjistit s jakými problémy se odsouzení nejčastěji obracejí na sociální pracovníky.

Po shrnutí získaných údajů a jejich kvantifikaci vyplynulo, že nejčastěji přicházejícím tématem žádosti o pomoc je problematika spojená s rodinou odsouzeného. Tato pomoc má nejrůznější obsah a často jde o různé formy udržování kontaktu či pomoc při navazování kontaktu s rodinou odsouzeného. V souvislosti s blížícím se termínem propuštění na svobodu tyto snahy po prohloubení nebo obnovení kontaktů s rodinou či blízkými příbuznými nabývají na četnosti a intenzitě.

V rámci objektivity budiž řečeno, že ti odsouzení, kteří mají alespoň nějaké zázemí, které je nezavrhlo, se snaží tyto vazby udržovat a že pomoc sociálního pracovníka vyhledávají především ti odsouzení u kterých výkon trestu svazky s rodinou zpřetrhal, případně ti odsouzení, kteří byli potrestáni za trestné činy, jejichž obětí se stal někdo z rodiny.

S ohledem na specifika výkonu trestu odnětí svobody, především pak omezení možnosti přímého kontaktu s rodinou, který lze uskutečňovat prakticky pouze korespondenčně a nebo návštěvami tak, jak jsou umožňovány vězeňskými předpisy je nezbytné, aby byl kontakt vězeň – rodina uskutečňovaný do jisté míry zprostředkovaně sociálními pracovníky ve věznici a na svobodě.

Pobyt ve vězeňské izolaci často vede k oslabení a v některých případech k úplnému zániku rodinných vazeb. K tomu dochází s ohledem na množství různých příčin jako je kupříkladu předpokládaná nebo skutečná obava před špatným pohledem a společenským odstupem v širších společenských kruzích (např. sousedských, kolegiálních, rodinných), závazné rozdělení rodinných rolí a někdy i obnova rodinné struktury bez účasti (s vyloučením) potrestaného, nebo zhoršení materiální situace v rodině, kde je potrestaný nejčastějším hlavním živitelem rodiny, se stane přirozeným viníkem. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že mezi dospělými vězni převažují co do počtu osoby svobodné. Tak kupříkladu v jednom výzkumu vyšlo, že mezi osobami prvně ve výkonu trestu bylo 59% svobodný a mezi recidivisty dokonce 70,5% svobodných. Tyto osoby se často nemají kam a ke komu vracet, chybí jim zdroje jak materiálního, tak nemateriálního podpory se strany svých nejbližších. Stává se často, že jejich rodiny jsou raději, když se nacházejí v izolaci a očekávají, že se tam brzo vrátí. Z toho plyne, že nepříznivá rodinná situace může stavět významné překážky v procesu sociální readaptace.

Životní těžkosti se často stávají údělem větších skupin osob, opouštějících věznice, stejně tak jako nedostatečné nebo žádné prostředky k životu na svobodě, nezaměstnanost, chybějící podpora rodinného zázemí nebo problémy s bydlením – to vše tvoří neobyčejně vážné překážky v procesu sociální reintegrace. Je ovšem třeba připomenout, že každá z těchto příčin v sobě nese kumulační potenciál, tak projev jedné může vyvolat ty další. Kupříkladu dlouhodobá nezaměstnanost může způsobit oslabení rodinných vazeb až do úplného bezdomovectví. Tuto situaci možno charakterizovat jako činitelů, vzájemně působících na marginalizaci v průběhu různých etap života propuštěné osoby.

Sociální pracovník vedle individuálního sociálně-právního poradenství vede s odsouzenými skupinové sociálně-právní poradenství, takže je s nimi v kontaktu během celého průběhu výkonu trestu odnětí svobody od jeho nástupu až do jeho ukončení propuštění na svobodu. Pak v případě zájmu a potřeby popuštěného přebírá jeho práci sociální kurátor v místě jeho trvalého pobytu v rámci postpenitenciární ( následné) péče (Kulejovská, Dundrová, 2012).

V prostředí věznice a výkonu trestu je sociální pracovník často jediným člověkem, který si v těchto podmínkách vytváří s odsouzeným důvěrný lidský vztah. Aby k tomu ale skutečně došlo musí být sociální pracovník dostatečně trpělivý a silný, aby byl schopen unést všechny zkoušky ze strany odsouzeného, a musí být schopen přijímat odsouzeného vždy bez předsudků.

Zájmem našeho pracoviště je, aby naši studenti získali potřebné teoretické vědomosti a praktické poznatky z práce s cílovou skupinou osob ve výkonu trestu odnětí svobody a jejich rodinou na svobodě a dokázali ze svých budoucích pracovišť v maximální míře nejen usnadnit jejich návrat do většinové společnosti, ale rovněž se alespoň pokusit obnovit jejich rodinné svazky přerušené pobytem ve věznici.

Literatura

Bloom, B., & Steinhart, D. (1993). Why punish the children? A reappraisal of the children of incarcerated mothers in America. San Francisco: National Council on Crime and Delinquency

Fishman, L. T. (1990). Women at the wall: A study of prisoners’ wives doing time on the outside. Albany, NY: State University of New York Press.

Kulejevská, L., Dundrová, M., Penitenciární sociální práce jako forma prevence recidivy páchání trestné činnosti, in Sociální práce sociálna práca, 12, 2, 2012, s. 13 – 14, ISSN 1213-6204

Malý, K.(2016), Tři studie o trestním právu v českých zemích v 17. a v první polovině 18. století, Praha: Karolinum 2016, ISBN 978-80-246-3269-8

Mitlöhner, M.(2012), Trestní právo, Hradec Králové: Gaudeamus 2012, ISBN 978-80-7435-462-5

Mitlöhner, M.; Truhlářová, Zuzana. (2010). Vybrané projevy sociálně patologických jevů z pohledu trestního zákoníku čís. 40/2009 Sb. In: Socialia 2010 : mezinárodní konference : sociální deviace v kontextu společenských věd : sborník příspěvků : Hradec Králové 14. a 15. října 2010. Hradec Králové: Gaudeamus, s. 247–256.

Novotný, F.(2004), Trestní právo hmotné. Plzeň 2004. Vyd. a nakl. Aleš Čeněk, s.r.o. 2004, s. 71

Schneller, D. P. (1976). The prisoner’s family: A study of the effects of imprisonment on the families of prisoners. San Francisco: R and E Research Associates.

Bc. Jana Drbohlavová, Filozofická fakulta UHK

JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc., Filozofická fakulta UHK

Mgr. Zuzana Truhlářová, PhD., Filozofická fakulta UHK