Děti mladšího školního věku a jejich pojímání lásky, partnerství, manželství a rodičovství

PaedDr. Miluše Rašková PhD.

Láska, partnerství, manželství a rodičovství jsou pojmy, které patří do oblasti významné výchovné kategorie, jež označujeme jako sexuální výchovu. Co tyto pojmy znamenají pro děti mladšího školního věku, zjišťuje uskutečněná výzkumná sonda, jejíž výsledky přispívajík doplnění názorů na tuto problematiku, ke které se v uplynulých letech vyjadřovali převážně teenageři nebo dospělí (ČAPEK, 2004, JANIŠ, 2004).

Děti ve věku od šesti do jedenácti let jsou zpravidla žáky primární školy (tj. 1.stupně základní školy) a toto období života je spojováno s termínem mladší školní věk. Ocitají se na počátku fáze prepuberty a řada odborníků poukazuje na fakt, že až do nástupu puberty se u nich jedná o tzv. klidovou sexualitu po stránce biologické i psychologické. Neznamená to však, že by v tomto dětském období života měla stagnovat sexuální výchova, ba naopak. Sexuální výchova nepřetržitě probíhá v rovině poučení, vzoru i vztahu, přičemž citové vztahy dítěte tvoří základ, na který navazují jeho vzory chování, tyto modely chování pak tvoří půdu pro získávání poučení.

Problematiku lásky, partnerství, manželství a rodičovství nelze přehlížet nebo podceňovat, neboť jsou základem života každého člověka. Děti jako vklad do svého spokojeného života potřebují vhodné vzory a správné informace. Kdo je dítěti může poskytnout? V nejideálnějším případě především dobře fungující rodina ve spolupráci s učiteli. Jsme úspěšní v sexuální výchově v oblasti budování představ dětí o lásce, partnerství, manželství a rodičovství? Odpověď zjistíme jen v případě, že se budeme na tyto otázky ptát našich dětí.

Cíl a metody výzkumného šetření

Cílem empirického výzkumného šetření bylo zjistit, jak děti mladšího školního věku přemýšlejí o lásce, partnerství, manželství a rodičovství. Pro kvantitativně orientované akční výzkumné šetření nebyly stanoveny vědecké hypotézy, neboť se nejednalo o deskriptivní výzkumný problém.

Pro zjišťování dat byla použita metoda dotazníku s typem otevřených otázek. Dotazník obsahoval faktografické údaje respondentů (věk, sexová diference) a 16 otázek, které byly členěny na význam slova láska ke druhé osobě a na způsoby projevů lásky mezi lidmi (4 otázky), na význam, pojem a projevy partnerství (3 otázky), na manželství a rodičovství (5 otázek) a na rodinu, její členy a význam rodiny pro dítě (4 otázky).

Pojmy, které dotazník obsahoval, vznikly transformací původního pojmu do dětského jazyka (např. partnerství = chodí spolu) nebo zůstaly v nezměněné jazykové podobě (např. láska, rodina). Pro vyhodnocování dětských odpovědí se obecně vycházelo z předpokladu, že láska je pojímána jako kladný, emocionální vtah k jiné osobě, jenž se může projevit v různých podobách. Význam pojmu partnerství je chápán ve smyslu sdílení společných zájmů nebo společného života a manželství jako zákonem definované soužití muže a ženy. Rodičovství je stanoveno ve smyslu chtít děti a umět se o ně postarat. Za rodinu je považována skupina lidí spojená manželstvím nebo pokrevními vztahy a odpovědností a vzájemnou pomocí.

Respondenti a sběr dat

Vzorek respondentů výzkumného šetření tvořily děti mladšího školního věku (6 – 13 let). Reprezentativní soubor byl sestaven pomocí náhodného výběru z žáků primární školy (tj.1.stupně základní školy). Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 434 žáků (225 dívek a 209 chlapců) z regionů Olomouc, Lipník nad Bečvou, Zlín, Brno, Orlová - Lutyně, Nový Jičín, Břeclav, Třinec, Hodonín, Vsetín, Ostrava, Krnov a Pelhřimov. Administraci dotazníku provedli třídní učitelé podle instruktáže zadavatele, který též osobně předal třídním učitelům dotazníky. Administrátoři pocházeli z řad studentů kombinované formy studia oboru učitelství pro 1.stupeň ZŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Sběr dat se uskutečnil v průběhu roku 2004. Údaje z dotazníků se zpracovávaly v roce 2005 po prvotní kategorizaci následným procesem kategorizace všech odpovědí. Byl proveden i pilotážní výzkum a předvýzkum (RAŠKOVÁ, 2004) a byly též publikovány výsledky z výzkumného šetření ke stejné problematice u dětí předškolního věku (RAŠKOVÁ, 2004).

Shrnutí získaných odpovědí

Odpovědi dětí mladšího školního věku byly kategorizovány následovně:

1. Co znamenají slova „láska ke druhé osobě“?

2. Komu projevuji lásku?

3. Kdo mně projevuje lásku?

4. Co patří mezi projevy lidské lásky?

5. Co znamenají slova, že lidé „spolu chodí“?

6. Jak se říká lidem, kteří „spolu chodí“?

7. Jak se říká lidem, kteří budou mít svatbu a po jejich svatbě?

8. Kdo tvoří rodinu?

9. Co pro mě znamená moje rodina?

10. Jak uvažuji v dospělosti o své rodině?

11. Plánuji svatbu a děti?

12. Jak se mají starat rodiče o své děti?

Nejpočetnější skupinu odpovídajících dětí zastupovali desetileté dívky (n=76) a jedenáctiletí chlapci (n=73). Nejpočetnější jádro všech odpovídajících dětí tvořili chlapci i dívky ve věku 8 – 11 let (tj. 91,25%). Děti šestileté, sedmileté, dvanáctileté a třináctileté, které byly zapojené do výzkumného šetření, představovaly méně početnou skupinu (tj. 8,75%) respondentů.

Odpovědi dětí byly kategorizovány bez ohledu na jejich sexovou diferenci a věk (tj. vyjadřují odpovědi dívek i chlapců v souhrnné věkové skupině) a nezjišťovalo se, zda děti žijí v úplných či neúplných rodinách a jaké funkce jejich rodina plní.

Láska a projevy lásky

Dotázané děti nejčastěji spojovaly lásku s kladným emocionálním vztahem, který popisovaly slovy: mít rád, zažít spolu něco pěkného, mít k sobě dobrý vztah, pomáhat si. Podle některých odpovědí dětí představuje láska též radost a štěstí, vděčnost a obohacení života. Dokonce některé děti už rozlišovaly lásku v různých podobách (nejčastěji rodičovskou, sourozeneckou a partnerskou).

Rozsáhlost odpovědí byla u dětí odlišná. Některé odpovědi obsahovaly jeden výraz, jiné větu nebo rozvitější souvětí. Níže vybrané citace dětí (bez jazykové úpravy) dokladují, že se i v tomto věku dovedou adekvátně vyjádřit k zadané otázce:

Co pro tebe znamenají slova „láska ke druhé osobě“?

• „Abychom byli ke druhým hodní a abychom jim nedělali nepříjemnosti.“ „Láska se nedá vyjadřovat, musí se prožít. Láska je taková, že se mají moc 2 lidi rádi.“

• „Pro mě to znamená, že je to cit mít někoho rád, třeba maminku, tatínka, sourozence.“

• „Obdivování druhého, trávení spolu s druhým volný čas, vzájemná důvěra“.

• „První tak do patnácti let je to takové škádlení potom začíná láska.“

• „Když jeden člověk se zamiluje do druhého.“

• „Znamená to pro mě soucit, pochopení a milost k druhé osobě.“

• „Rodičovská láska – rodičovská láska je láska největší a není jako když mám ráda nějakého kluka.“

Mezi projevy lásky děti zařazovaly formy slovní (říkat si, že se máme rádi) i písemné (milostné dopisy, básně, citáty), fyzické (líbání, hlazení, držení za ruce, vzájemná pomoc, ochrana druhého) i materiální (věnování dárků, přáníček, kytek). Podle odpovědí dětí je patrné, že v projevech lásky spatřují důležitost v trávení společného času i v existenci kladných citů a vztahů mezi lidmi, které sdělují například výrazy:

• „chodí spolu na procházky“
• „chodí spolu na rande“
• „jsou na sebe milí a nehádají se“
• „nemlátí se"
• „neubližují si"
• „věří si“ atd.

Dotázané děti projevují lásku v různých kombinacích rodinným příslušníkům, zejména svým rodičům, sourozencům a prarodičům, dále svým vrstevníkům i domácím mazlíčkům (nejpočetnější zastoupení mají psi). Obdobně chápou projevy lásky jiných lidí ke své osobě. Z vybraných odpovědí dětí (bez jazykové úpravy) lze tyto tendence zpozorovat:

Kdo tobě v současné době projevuje lásku?

„Maminka, tatínek a bráška.“ „Mamka, taťka, ségra a ostatní z rodiny a samozřejmě kámoši a kámošky.“ „Petr, sestra, mama, tata, teta a babička, někdy kamarádky z kamarádství.“ „Z mé rodiny všichni.“ „Mně asi děda. Vím a cítím, že jsem jeho nejlepší vnouče i mi to každý říká.“ V některých odpovědích dětí bylo k projevům lásky uvedeno, že nikomu neprozradí, koho mají rádi. Objevovaly se také odpovědi, že zatím nikoho nemají rádi. Naskýtá se polemická otázka, zda dítě uvažuje o své „dětské lásce partnerské“ a tu rodičovskou vnímá automaticky nebo si neuvědomuje různé podoby lásky v té podobě, jako jeho ostatní vrstevníci.

Partnerství

Děti se měly vyjádřit k tomu, co si představují pod pojmy „chodit spolu“, a zda umějí používat příslušné názvosloví k otázkám partnerství. Význam slov „chodit spolu“ vnímají děti nejčastěji jako projevy lásky a společného trávení volného času. Viz výběr citací (bez jazykové úpravy) odpovědí dětí na otázku Co to znamená, když se říká, že lidé „spolu chodí“?:

• „Mají se moc a moc rádi.“

• „No, že se spolu pořád stýkají a jsou pořád spolu.“

• „Mají něco společného, mají se rádi (nejsou na sebe zlí).“

• „Že spolu chodí za ruku do pizzerie na kávu.“

• „Jsou do sebe zamilovaní a prostě chodit spolu znamená, že jsou víc než přátelé a o krok míň než manželé.“

• „Jsou to šťastní lidé a nic je nerozdělí.“

Děti pojmenovávaly lidi, kteří „spolu chodí“ různými názvy, stejně jako lidi, kteří se mají rádi a budou mít svatbu. K lidem, kteří „spolu chodí“, přiřadily názvy jako milenci, dále spojení přítel – přítelkyně, pár, partneři a využily i výraz z nářečí – galáni. V označení lidí, kteří se mají rádi a budou mít svatbu, uváděly děti nejčastěji výrazy snoubenci, dále pak budoucí manželé, opět milenci nebo z velké části napsaly, že nevědí.

Manželství a rodičovství

Děti se měly vyjádřit, zda chtějí ve svém budoucím životě vstoupit do manželství a zda plánují děti. Měly také zapsat, jak se po svatbě nazývají ženich a nevěsta, kdo děti vychovává a jak se musí o děti pečovat. Podle odpovědí převážně plánují vstup do manželství i počet vlastních dětí. Pokud se chtějí dotazované děti v budoucnosti vdát či oženit, plánují si zpravidla 1 - 2 děti. Pokud nechtějí vstoupit do manželství, neznamená to fakt, že si neplánují vlastní potomky.

O tom, že se z ženicha a nevěsty stanou po svatbě manželé (event. novomanželé) dotazované děti nepochybují stejně jako o pojmenování těch lidí, kteří mají spolu děti a vychovávají je. K výrazům rodiče ještě děti velmi často přiřazovaly i celou rodinu (v nejrůznějších kombinacích rodinných příslušníků).

V pohledu na péči o děti uváděli dotazovaní širokou škálu možností, nejčastěji se zaměřovali na nutnost projevů lásky, tolerance, porozumění, všestranného zabezpečení, výchovy i vzoru. Při odpovědích na otázku Jak se, podle tebe, musí lidé o děti starat? se dotazovaní ve velké většině rozepsali. Pro dokreslení autentických odpovědí dětí jsou vybrány následující citace (bez jazykové úpravy):

„Musí k nim cítit lásku, starat se o ně a jevit k nim zájem.“ „Měli by dítěti projevovat lásku, pocit bezpečí, dopřávat mu jeho potřeby a aby se rodičů nebálo a nemělo z nich strach a hlavně by rodiče neměli děti bít!“ „S láskou, porozuměním a nesmí na nich čekat samé nejlepší výsledky.“ „Mají ho mít rádi a vyslýchat jeho názorům.“ „Pěkně, aby si myslelo, že má tu nej rodinu jako já !!!“ „Měli by je mít rádi a né je bít a znásilňovat.“ „S láskou, bez křiku a bití, protože když dítě bude bité, tak se stane nervózní a drzé a když vyroste, bude dělat to samé.“ „Měli by je učit dobrému chování.“ „Tak, že s nimi mají trpělivost když třeba je dítě mentálně postižené, že mu pomáhají mají ho rádi i když je postižené.“ „Hodně se musí starat a dříve než chtějí mít dítě musí se první rozhodnout jestli to spolu dokážou.“

Rodina současná a budoucí

Je všeobecně známo, že současná rodina představuje pro děti skutečný základ a neoddělitelnou součást jejich života. Dotazované děti jednoznačně (až na dvě výjimky) tento fakt potvrdily. V odpovědích dětí jsou uvedeny myšlenky, které dokladují nenahraditelnost současné rodiny pro jejich život. Nejčastěji děti uváděly, že pro ně rodina znamená všechno, dále zázemí, podporu a pomoc. I vybrané citace (bez jazykové úpravy) dokladují pohled dětí na svou současnou rodinu. Děti odpovídaly na otázku Co pro tvůj život znamená tvoje rodina?:

„Cítím k ní velkou lásku. Mám ji ráda víc než kohokoli jiného. Moje rodina pro mě znamená jedno velké srdce.“ „Víc než poklad.“ „Cenější než zlato!“ „Moc, strašně moc, to je nejvíc co mám a co nejvíc miluji.“ „Je to pro mě všechno a kdybych je stratil tak nevim co bych dělal.“ „Jsou mi hlavně oporou, když mám problémy vždy je spolu vyřešíme." „Moje rodina pro mě znamená vše. Kdybych ji neměla tak by mi nebylo na světě tak dobře jako mi je teď (teda když mám rodinu).“ „Život, který můžu s něma prožít. Protože mi je líto dětí v domovech, protože nemají mamu a tatu.“

Podle dětí patří do lidské rodiny především rodiče a sourozenci, dále nejbližší příbuzní jako prarodiče, tety, strýcové, bratranci a sestřenice. V několika případech zahrnuly mezi výčet příbuzných i zmíněné domácí mazlíčky (zejména psy). Při pohledu na svou budoucí rodinu děti převážně uvažují o své manželce nebo manželovi, o dětech a hmotném zabezpečení, a to v nejrůznějších kombinacích. Viz níže uvedené citace (bez jazykové úpravy):

Jak uvažuješ v dospělosti o své vlastní rodině?

„Že budu mít hodného manžela, že ho nebudu podvádět a budu mít s nim děti.“ „Malý domeček ve Slovenském ráji aji s taťkou, mamkou a babičkou.“ „Chtěla bych mít dvě děti a hodného muže.“ „Tak – manžel, děti, dům a láska.“ „Syn: černé vlasy, chytrý, štíhlý, dcera: blond vlasy, chytrá, štíhlá. Moje žena: černé vlasy, svobodná a chytrá.“ „Chtěla bych mít manžela s kterým bychom si rozuměli. Zdravé děti a měli bychom rodinný dům někde v přírodě a spoustu zvířat.“ „Uvažuji, že si koupím byt, budu mít skromnou rodinu a budeme mít všeho dostatek.“ „Chtěla bych bydlet na Slovensku v Prešově a mít rodinný dům. Chci mít 2 děti, dobrého, veselého a chytrého manžela.“

Některé děti k představě svého budoucího rodinného života uvedly, že o tom ještě nepřemýšlely nebo že zatím vůbec nemají žádnou představu nemají.

Na závěr

Děti mladšího školního věku se stejně jako děti mladší i starší orientují v oblasti pojmů a představ o lásce, partnerství, manželství i rodičovství. Obdobně jako děti předškolního věku přemýšlejí o své současné i budoucí rodině, plánují své vlastní děti i vstup do manželství. Jak je patrné z odpovědí, i pro ně hraje rodina a láska důležitou roli v životě. Na základě odpovědí dětí je podtržen význam funkční rodiny pro život člověka, neboť každý člověk potřebuje mít pocit lásky, bezpečí a domova. Dále je podtržen i fakt, že středem života dětí v mladším školním věku je jejich rodina, do které zahrnují i širší příbuzenské vztahy a nezřídka i zvířata.

Literatura:

ČAPEK, R. Výuka o rodině versus sociologický pohled na rodinu. In Rodinná a sexuální výchova: dnešní reflexe a citlivá místa. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004, s.58 – 60. ISBN 80-7041-078-7.

GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno, Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6.

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1.vyd. Praha: Portál 2000. ISBN 80-7178-303-X.

CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, 1993. ISBN 80-7067-287-0.

JANIŠ, K. Příspěvek k realizaci rodinné výchovy. In Rodinná a sexuální výchova: dnešní reflexe a citlivá místa. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004, s.48 – 52. ISBN 80-7041-078-7.

RAŠKOVÁ, M. Děti předškolního věku a jejich představa o lásce a rodině. In 12.celostátní kongres k sexuální výchově v České republice: Sborník referátů. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2004, s.110 – 114. ISBN 80-86559-31-9.

RAŠKOVÁ, M. Pilotáž k výzkumnému šetření o pojímání partnerství, manželství a rodiny z pohledu dětí předškolního a mladšího školního věku. In Profese učitele a současná společnost: Sborník referátů XII. mezinárodní konference ČAPV (CD-ROM). Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogická fakulta, 2004.