Sexuální identita osob s mentálním postižením

Mgr. Hana Vykydalová

Sexualita je podstatnou součástí lidského života, která vede k pocitu vlastního sebeuvědomění, osobního štěstí a naplnění. Každý z nás je sexuální bytost a každý z nás má právo na prožití vlastní sexuality. Obecně jsou přijímány níže uvedené normy lidské sexuality:

• sexualita se týká sexuální identity jedince a sexuálních vztahů,
• všechny úrovně prožívání sexuality jsou rovnocenné,
• sexualita je možná i mimo rámec manželství,
• sexualita mezi lidmi stejného pohlaví je stejně hodnotná jako sexualita mezi mužem a ženou, homosexualita není posuzována jako deviace.

Lidé s mentálním postižením nejsou bez schopnosti citového, tedy i sexuálního prožívání. 20. prosince 1971 byla přijata VS OSN Deklarace práv duševně postižených. Tím bylo završeno úsilí o sjednocení a ujasnění práv osob s mentálním postižením. V souladu s touto deklarací mají mentálně postižení stejná práva jako ostatní lidé:

• Právo na prožití vlastní sexuality.
• Právo na řádnou zdravotní péči, právo na sexuální osvětu a rozvoj vlastní sexuality.
• Právo na ochranu proti sexuálnímu zneužívání.

Není-li člověk schopen v plném rozsahu v důsledku svého mentálního postižení přijímat všechna práva, která mu náleží, mohou se mu určitá práva omezit či odejmout. Stane-li se tak, musí se prokázat příslušná právní jistota proti jakékoliv formě zneužití. Tento proces z hlediska odborného posouzení sociálních schopností musí podléhat pravidlům, jakož i právu odvolat se k vyšší instanci.

Poskytovatelé sociálních služeb se musí snažit dopomoci lidem s mentálním postižením jejich sexualitu prožít způsobem, který si sami zvolí a který jim vyhovuje. Tento způsob však nesmí být v rozporu se zájmy ostatních. Přístupnou formou, vzhledem k míře postižení, mentální a tělesné vyspělosti, projevům v chování a zájmu o sexualitu, jsou užitatelům poskytovány informace o fyziologii pohlavních orgánů, sexualitě a vzájemných partnerských vztacích. Tím poskytovatelé posilují nejenom právní vědomí těchto lidí ale můžou tak zabránit negativním, traumatizujícím sexuálním zkušenostem, dokonce i sexuálnímu zneužívání. Stále musíme mít v povědomí, že nejdůležitějším hlediskem sexuálního vztahu je rovnocennost a dobrovolnost lidí v něm. Výchovou a vedením je směřujeme k odpovědnosti, úctě, toleranci a plnosti citového prožívání.

Informace týkající se sexuality uživatelů podléhají zákonu o ochraně osobních údajů, proto jsou uloženy v dokumentaci na vyhrazeném místě poskytovatelů sociálních služeb. Přístup k těmto informacím je povolen pracovníkům přímé péče, kterým byl buď uživateli úplně způsobilými či částečně zbavenými způsobilosti k právním úkonům, popř. jejich zákonnými zástupci či opatrovníky písemně udělen souhlas s nahlížením do těchto dokumentů.

Poskytovatelé by měli mít k dispozici „Protokol k sexualitě osob s mentální retardací“. Tento dokument chrání sexuální práva mentálně postižených osob a stanovuje míru naší podpory do emočního prožívání jejich života. Poskytovatelé v rámci interdisciplinárního týmu stanoví oblasti, ve kterých je uživatel schopen rozhodnout a nést odpovědnost sám, stanoví možná rizika jeho volby, popřípadě rizika jeho nesprávného rozhodnutí. Prostřednictvím tohoto docílíme aktivní vedení a poskytnutí možnosti podpory prožívání jejich sexuality na vyšší úrovni (po výslovném souhlasu uživatelů).

V ÚSP Klíč Olomouc sjednocujeme názory na sexualitu v dokumentu „Výchova k partnerství a sexuální identitě osob s mentálním postižením v ÚSP Klíč“. S tímto dokumentem jsou seznámeni pracovníci v přímé péči s klienty. Dělíme ho do těchto částí:

• 1. Projevy tělesných a sexuálních prožitků
  2. Antikoncepce a možné důsledky sexuality.
  3. Kontakt a péče
  4. Osvěta a prevence
  5. Odpovědnost zaměstnanců a odborníků

Všechny formy kontaktu mezi klienty jsou přípustné, pokud jim nepůsobí psychickou ani fyzickou újmu a jsou založeny na souhlasu, dobrovolnosti a rovnocennosti. Jestliže přátelství a zamilovanost u našich klientů přeroste v hlubší vztah a projeví-li klienti přání, snažíme se jim v rámci dostupných podmínek umožnit společné soužití. V našem zařízení mohou klienti žít v heterosexuálním či homosexuálním vztahu, mohou uzavřít i jistou náhradní formu manželství, které říkáme „Příslib partnerství“. Také masturbace a sexografie, běžně dostupná, je jednou z forem přístupné sexuální aktivity. Je zdravým sebevyjádřením při dodržování určitých pravidel. Tolerujeme mazlení, laskání, pohlavní styk klientů, jež zkvalitňuje, obohacuje jejich intimní život. Eticky je vnímán jako nepřiměřený styk klientů s výrazně odlišnou mírou mentálního postižení. Problematické formy sexuality u našich klientů řešíme za pomoci odborníků.

Cílem parnerského a sexuálního života lidí s mentálním postižením v ÚSP Klíč není zplození a výchova dětí, rodičovství. Zajišťujeme proto svým klientům individuální sexuální výchovu, poradenství, zprostředkování odborného lékařského vyšetření a zavedení vhodné antikoncepce vzhledem ke zdravotnímu stavu, míře postižení a individualitě klienta. Zavedení antikoncepce je podmíněno poučeným souhlasem klienta, popř. souhlasem zákonného zástupce v případě klienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům. V případě, že u klienta nelze aplikovat antikoncepci, lze přistoupit za dodržení legislativní úpravy ke sterilizaci.

Součástí sexuální výchovy je vědomí o sexuálně přenosných nemocech a jejich prevenci. Klienti jsou vedeni k péči o intimní hygienu, k používání kondomu, k vědomí nevhodnosti análního styku a promiskuitního chování. V intimní osobní péči respektujeme pravidla postupného zvyšování míry nezbytně nutné dopomoci při tělesné péči.

V našem zařízení jsou zaměstnanci proškolováni v základních pojmech a přístupem k sexualitě. Zúčastňují se výcviků zaměřených na sexuální výchovu, konzultují problémy s kolegy či s odborníky v daném oboru. Obsah sexuální výchovy klientů je přizpůsoben jejich individuální potřebě. Součástí výchovy je jednotný sexuální jazyk sjednocující výklad jednotlivých pojmů označujících fyziologii těla a sexuálního chování člověka. Respektujeme míru postižení klientů a snažíme se o porozumění.

Jako každá lidská bytost, tak i mentálně postižený člověk, chce milovat a být milován. Proto by mu naše společnost měla umožnit, prožít svůj život podle jeho představ.