Společenské mýty o sexualitě seniorů

Mgr. Zuzana Truhlářová , PhDr. Dagmar Marková, PhD.

Sexualita seniorů byla a je vnímána jako společenské tabu. Stále přetrvává společenský názor, že sexuální aktivita je doménou lidí v produktivním věku.

S termínem senior se setkáváme stále častěji a spojujeme ho s věkovou kategorií starých lidí. Subjektivně chápání pojmu senior však variuje s osobní zkušeností: jinak vnímáme aktivní sedmdesátiletou sportovkyni či sportovce, osmdesátiletého ženicha či nevěstu, který začínají novou etapu v partnerském vztahu, ale máme také negativní zkušenost s nevrlým starými lidmi v MHD nebo těžce nemocnými jedinci. Na vnímání pojmu senior a lidí v tvz. seniorském věku se podílí nejen naše osobní zkušenost, ale i prezentace této skupiny v médiích a postoj celé společnosti (Vágnerová, 2000, s. 443).

Definovat termín senior: ve Slovníku cizích slov je charakterizován jako „…starší či nejstarší člen nějakého společenství, shromáždění apod., zpravidla požívající zvláštní úcty či práv….“(Klimeš, 1983, s. 643). Nejasnou však zůstává věková hranice, která by přesněji vymezovala termín. Např. Pacovský (1990 s. 16) popisuje období mezi 60. a 74. rokem jako vyšší střední věk, rané stáří; období mezi 75. -89. rokem považuje za pokročilý či stařecký věk období po 90. roce jak dlouhověkost. Vágnerová (2000, s. 492) rozděluje období stáří na dvě hlavní kategorie: období raného stáří, vymezené věkovou kategorií 60-75 let a období pravého stáří, nastávající po 75. roce života.
Podle informací Českého statistického úřadu budou v roce 2035 osoby starší 60 let tvořit třetinu české populace, dnes je to asi 17 % obyvatelstva.
Přesto nebo snad právě proto, že stárnutí je zcela přirozené a neodvratitelné, většina lidí je považuje za nepřátelské vůči nim samým a vyděšeně popírá s tím související pocity odporu a strachu. Stárnutí má špatnou pověst. Pojí se v myslích lidí často s bolestí, beznadějí, osamocení a umíráním.

To vede k situaci, kdy „není snadné změnit negativní pohled na lásku a sexuální aktivitu u starších lidí, zejména tehdy, kdy tyto postoje jsou výsledkem všeobecných obav z vlastního stárnutí a smrti a dále přetrvávajících rozpaků, pokud jde o sex - který je stále považován za tabu v naší společnosti“ (Butler a Lewis, 1987, s. 13).

Řada lidí se domnívá, že sexuální aktivita v určitém věku skončí. I když fyzické změny způsobené stárnutím patrně ovlivňují náruživost mužů i žen, pro mnoho seniorů zůstává sexualita důležitým a naplňujícím aspektem života.

Nepochopení a dezinformace o skutečném sexuálním životě starších lidí s ohledem na jejich tělesnou kondici vyvěrá z hlubšího problému. Spočívá v rozšířených mýtech o stárnutí a věku, který přetrvává ve všeobecném povědomí. Toto povědomí stáří často přisuzuje slabost a mentální zaostalost, asexuální projevy.

Senioři jsou často zobrazováni v tisku a mediích jako bezmocní, neproduktivní, neaktivní a neatraktivní. V našem kulturním prostředí jsou směšné, stereotypní představy považující stárnutí a nemoci jako neodlučitelné, což vzniklo z hlubšího problému - z rozšířeného mýtu o stárnutí a věku, který nadále přetrvává v povědomí. Tyto mýty většinou mají historicko kulturní pozadí a vycházejí z minulých náboženských interpretací, tradicí a kulturních praktik.

Jako první bych ráda zmínila mýtus: „Sex je jen pro mladé; sexuální aktivita u lidí v důchodovém věku je amorální; sexuální touha a fyzická schopnost se snižuje věkem a přechodem u ženy.“ Jeho kořeny můžeme najít již v prvopočátcích křesťanské církve, kdy sex byl vnímán jen jako reprodukční záležitost. V jiném kontextu byl hlásán jako hřích a stigmatizován. V tomto ohledu se stále můžeme setkat s názorem, že u mužů seniorů je sex přijatelný, ale u žen seniorek je tato aktivita tzv. nepatřičná. Je pravda, že existují některé projevy přirozeného stárnutí, které ovlivňují sexuální aktivitu ve stáří, přesto to neznamená, že sex musí skončit kolem 60 roku věku.

Další rozšířený mýtus: „konec sexuální aktivity, krok z říše tyranie do říše svobody a moudrosti“ Stáří je moudré i proto, že již je nad potřeby své sexuality povznesené.
Existuje taky mýtus „nepatřičnosti“ sexuální zájmy starého člověka jsou vnímány jako nepatřičné, posuzovány společností jako abnormální a perverzní.

Dalším takovým problematickým mýtem, hlavně k kontextu sociálních služeb a ústavní péče je „Při vstupu do domova pro seniory nebo při využívání jiné sociální služby senior by neměl pokračovat v sexuálních aktivitách. Starší občané v těchto zařízeních by měli být rozděleni podle pohlaví a soukromí prakticky není dovoleno. Sexuální aktivita není důležitá a nezáleží na ní. Zajímat se o sex je nenormální, zejména v prostředí ústavu. Neměla by se dávat možnost vzniku nového sňatku a partnerských vztahů“. Tento postoj je velmi častý v zařízení sociální péče. Vychází ze zažité představy, že senioři již nemají potřeby intimity potažmo sexuality. Bohužel někdy i přátelé a děti seniorů často zastávají názor, že být starý znamená být bez sexu. „Pokud mají pečovatelé negativní přístup ke své vlastní sexualitě, může pro ně být velmi obtížné pomáhat jiným, aby si udrželi svůj pozitivní postoj k sexualitě. Pokud považují sexualitu u starších lidí za špatnou a nedůležitou a myslí si, že stáří je doba bez sexu, nemohou mít dobré výsledky v práci a pomáhat starším lidem rozvíjet kladný postoj k životu“ (Glass a Dalton, 1988, s. 63). Čím více společnost vyzvedává kult mládí, fyzickou krásu a vitalitu, tím více se staří lidé cítí být vinni a v rozpacích nad otázkami sexu.

Starší lidé mají právo na sexuální projevy a pokud neuznáme jejich právo na sexualitu, nemůžeme jim poskytnout komplexní péči, kterou právem očekávají.

Na závěr mi dovolte uvést par faktů o stárnutí v kontextu sexuality:
- Jak člověk stárne, četnost sexuálních aktivit obvykle klesá, ale intenzita sexuálního zájmu a schopností zůstávají zcela beze změny.
- Pokud je sexualita jednotlivce během života stálá, biologické změny spojené se stárnutím jsou méně výrazné a méně sexualitu ohrožují.
- Pochopíme-li, že sexualita je normální a přirozená i ve starším věku, uvědomíme si důležitost vlastní sexuality a naučíme se ji přijímat přirozeně.
- Sexualita je více než jen běžný pohlavní styk. Je mnoho jiných forem intimního vyjadřování od držení se za ruce, líbání, masturbace až po orální sex.
- Sexuální aktivita je možná a pokračuje také v sedmdesáti letech i výše!
- „Sexuální zdraví“ může mít záslužný podíl na celkovém zdraví i seniora
- Sexualita v pozdějším věku je přijatelná a přirozená.

Společenské mýty v oblasti sexuální aktivity seniorů výrazně ovlivňují nejen postoj k sexu a aktivnímu způsobu života samotných seniorů, ale co je ještě nebezpečnější, výrazně se promítají v přístupu k péči o seniory v zařízení sociálních služeb. Právo na intimitu a plnohodnotný život by mělo být zajištěno a garantováno u každého seniora a to, ať žije v domácí péči nebo v ústavním či zdravotnickém zařízení.

Použitá literatura:

BUTLER, R. and LEWIS M. „Myths and Realities of Sex in the Later Years“ in Provider, October 1987.s.10-13
GLASS, J. and DALTON, J. „Sexuality in Older Adults: A Continuing Education Concern“ in Journal of Continuing Education in Nursing, 19(2) March-April 1988, 61-64.
KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 2. vyd. Praha: SPN, 1983, 790 s.
PACOVSKÝ, V. O stárnutí a stáří. 1 vyd. Praha: Avicenum, 1990, 136 s. ISBN 80-201-0076-8.
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1.vyd. Praha: Potrál, 2000. 528 s. ISBN 80-7178-308-0