Sexuální zneužívání dětí

MUDr. Petr Kovář

Sexuální zneužívání dětí představuje obzvláště závažnou a společensky vysoce nebezpečnou formu sexuálního chování. Sexuálně motivované trestné činy vykonané na mládeži přitom patří mezi trestnou činnost s vysokým stupněm utajení. Pro ilustraci: v reprezentativních výzkumech sexuálního chování ČR v r. 1998 uvedlo 7,1% mužů a 10,4% žen, že bylo ve věku do patnácti let sexuálně zneužito dospělou osobou. Avšak pouze nepatrná část těchto deliktů (3% zneužití žen a 4% mužů) byla nahlášena policii (Weiss a Zvěřina 2001). Např. v roce 2006 zaznamenala policejní statistika v ČR pouze 687 případů pohlavního zneužívání (z toho 98 případů pohlavního zneužívání v závislosti a 8 případů komerčního sexuálního zneužívání). V ČR jsou policií oficiálně ( tj. podle kriminálních statistik) registrovány dva případy pohlavního zneužití denně. V dlouhodobém průměru se počty oznámených pohlavního zneužívání příliš neliší a jsou hluboko pod předpokládaným počtem skutečně se odehrávajících případů.
Základním problémem je vysoká tzv. latentní – zatajovaná a zakrývaná - kriminalita. Samotná povaha těchto trestných činů a mnohdy propojení s dalšími okolnostmi (především vztahová či rodinná závislost a vazba na pachatele) staví oběť do mnohdy velice složité situace.

Fakta o sexuálním zneužívání dětí lze shrnout následovně: • sexuální zneužívání je poměrně častý, ale málo oznamovaný a obtížně kontrolovatelný zločin (oběti spíše mlčí, svědkové se zdráhají problém zveřejnit a řešit oficiálním způsobem)
• dokazování v trestním řízení je z mnoha důvodů komplikované
• mezi pachateli a oběťmi obvykle existují určité vztahy, ve statistikách jednoznačně převládá zneužívání známými pachateli, kteří pocházejí ze sociálního obalu oběti
• naprostá většina pachatelů není duševně nemocná, tj. netrpí závažnou duševní chorobou pro kterou by mohli být vyviněni. Řídí se svými úmysly, konají intencionálně.
• zneužívání není vázáno na určitou sociální vrstvu, prochází napříč sociálním spektrem bez ohledu na materiální či vzdělanostní zázemí pachatelů
• v dětství zneužívané oběti (zvláště chlapci) se v dospělosti nápadně často sami stávají pachateli
• zneužívání dětskou oběť silně poškozuje po psychické stránce, u většiny zneužívaných dětí přetrvávají dlouhodobé nepříznivé následky

Rozdíly mezi předpokládaným výskytem jevu a počtem trestně stíhaných případů spadají do oblasti latence. Je patrné, že lidé se v těchto případech neradi angažují. Ochota k oznamování tohoto deliktu je nízká, zejména pokud je zneužívání vázáno na rodinné vztahy. Špatné zacházení s dětmi v rodině považují lidé za čistě soukromou záležitost. Děti jsou vystaveny silnému tlaku udržet nekalé chování svých blízkých v tajnosti. I v případech, kdy vyjde celý problém najevo, není automaticky oznamován. Je-li oznámen, vzápětí zhruba tři čtvrtiny skutečně zneužívaných dětí své zneužívání opět popře, zejména jsou-li konfrontovány se zděšením a prudkou reakcí okolí (vsugerování spoluviny příbuznými, pocit zodpovědnosti za sounáležitost rodiny, strach z ostudy či opovržení, pocit studu, představa následných výslechů a vyšetřování, soudního procesu, morální odsouzení rodinou a okolím, strach z medializace celé záležitosti atd.) (Čírtková, 2008).
Běžně vžitý názor, že se pohlavního zneužívání dopouštějí v zásadě především pedofilové, se nezakládá na pravdě. Daleko častěji jsou pachateli sexuální delikvence vůči mládeži nedeviantní jedinci s osobnostní a charakterovou poruchou (alkoholismus, sociální deprivace, psychotici, hypersexualismus atd.), ale také deviantní jedinci s jinou poruchou. Podle našich i zahraničních výzkumů se pohlavního zneužívání ve 31-80 % dopouští osoby z nejbližšího okolí dítěte (otec, otčím, druh matky, ale i matky, prarodiče a další osoby v pokolení přímém) a dále osoby bezprostředně známé poškozenému dítěti (Strasburger 1991, Weiss 2005, Täubner 1996, Pokorná 2000).
Sexuální zneužívání je definováno jako jakékoliv jednání, jehož smyslem je dosažení pohlavního uspokojení nebo alespoň vydráždění pachatele. Skutkovou podstatou trestného činu tvoří a/vykonání soulože, b/jiné pohlavní zneužívání, c/svádění k pohlavnímu styku (vč. nabídky, slibu nebo poskytnutí úplaty za pohlavní styk či pohlavní ukájení, sebeukájení, obnažování či jiné srovnatelné chování vůči osobě mladší 18-ti let).

Lze definovat rizikové skupiny, mezi něž řadíme děti z následujících skupin:
• děti mladších věkových skupin
• děti s fyzickým či psychickým handicapem
• děti emočně deprivované, v rodině opomíjené
• děti, jejichž rodiče jsou násilní vůči sobě i dětem
• děti, jejichž rodiče pijí alkohol a zneužívají drogy
• děti žijící s psychotickým rodičem
• děti, jejichž matka je často delší dobu mimo domov
• děti, jejichž matka má dalšího partnera

Zneužívání dětí může mít několik forem:
• bezdotykové –exhibicionismus, harassment, vystavení dítěte pornografii, obscénní telefonování
• dotykové-osahávání na erotických zónách, útok, intrafemorální pohlavní styk, znásilnění, incest, komerční zneužívání dítěte

Dle závažnosti pak sexuální zneužívání dělíme na:
• lehké – vzájemné svlékání, líbání na intimních partiích, nucená masturbace
• střední –vnikání prsty do genitálií, vzájemné se dotýkání genitálií
• těžké – orální styk, anální či vaginální styk

Experti přitom odhadují, že k těm nejtěžším prohřeškům na dítěti dochází zhruba ve 25% z celkového počtu všech případů zneužívání. To je velmi varující údaj, ke kterému je navíc nutné připočítat i fakt, že někteří pachatelé zneužívání dětí mají tendenci se organizovat do jakýchsi „sexuálních kroužků“, které dávají průchod komerčnímu zneužívání dětí (Čírtková 2005, 2008, Vaníčková 2006).
A právě komerční sexuální zneužívání dětí je považováno za jednu z nejzávažnějších forem sexuálního násilí na dětech. Je obecně definováno jako každé užití dětí pro sexuální účely za finanční či jinou odměnu. Mezi tři hlavní formy sexuálního zneužívání dětí patří obchodování s dětmi, dětská prostituce a dětská pornografie. Mezi rizikovými faktory dominuje chudoba, osobní zkušenost s nekomerčním sexuálním zneužíváním v minulosti (až 66% komerčně zneužívaných dětí uvádí v anamnéze zneužívání), v některých společenstvích pak nerovné postavení dívek a chlapců v patriarchálně nastavené společnosti.
Charakteristické pro tuto trestnou činnost je vysoké utajení. Komerční sex je provázán s poučením oběti (např. prostituující nezletilé dívky), že se jedná o nelegální trestnou činnost. Jelikož oběť dostává za svoje služby určitou odměnu, je také náležitě obeznámena s tím, že v případě „provalení se záležitosti“ bude z celého řetězce poskytování komerčních sexuálních služeb vyřazena, ale také „odříznuta“ od oné finanční odměny.
Pro základní rozlišení, zda se jedná o sexuální zneužívání či komerčně sexuálně zneužívané dítě poslouží následující tabulka

Zdroj: Vaníčková E., 2005

Existují základní i podrobné metodiky primární a sekundární prevence spočívající v práci s mládeží. Jejich smyslem je trénink vlastního uvědomění a sebevědomí, asertivního chování, nácvik vytváření si vlastního teritoria, ale také dovednosti umět požádat o pomoc, rozvoje vlastní intuice a dovednosti vycítit nebezpečí vč. schopnosti adekvátně se bránit. Nedílnou součástí je obeznámení s rizikovými situacemi a vyhýbání se jim.
Terciální prevence pak přichází na řadu až v situacích, kdy je podezření na viktimizaci dítěte a v rámci komplexu pomoci, ochrany a terapie zneužitého dítěte. Poskytnutá právní a psychoterapeutická podpora dětí se však snaží zmírnit dopad již proběhlé sexuálně motivované trestné činnosti na psychiku a další vývoj poškozeného dítěte. V těchto případech již jsou traumatizující zážitky prožité dítětem mnohdy nevratné a zanechávající velice zásadní stopy v jeho následujícím životě.

Literatura:
Čírtková L., Forenzní psychologie. Praha: Nakl. Aleš Čeněk, 2004.
Čírtková L., Vitoušová P. a kol.: Pomoc obětem ( a svědkům) trestných činů. Praha: Grada 2007.
Čírtková L., Oběti sexuálního násilí In. Kovář P., Sexuální agrese, Jessenius-Maxdorf, Praha. 2008
Dunovský J., Mitlöhner M., Hejč K., Hanušová-Tlačilová J. , Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha: GRADA Publishing 2005
Karešová, V. , Projekt speciální místnosti pro práci s dětskými svědky a oběťmi trestné činnosti, Policie ČR S Sm kraje Ostrava 2004
Karešová V. ,Sexuálně motivovaná trestná činnost páchaná na dětech in. Kovář P., Sexuální agrese, Jessenius-Maxdorf, Praha. 2008
Kovář P., Sexuální agrese, Jessenius-Maxdorf, Praha. 2008
Plšková, A., Kriminalistický sborník, XXXIX/1995 č. 5, Desatero pro zásadní používání loutek Jája a Pája.
Pokorná E.: Kriminalita v roce 2000 ve statistických číslech, Ministerstvo vnitra České republiky 2000
Strasburger V.C., Brown R.T., Adolescent Medicine A Practical Guide, Little, Brown and Company, Boston, 1991
Täubner V., Nejstřelenější tajemství – sexuální zneužívání dětí. Praha, Trizonia 1996
Vaníčková E., Kloubek M.: Komerční sexuální zneužívání dětí, Praha, 2006
Vaníčková E., Dětská prostituce, Grada Publishing, 2005
Weiss, P.: Zvěřina, J.: Sexuální chování obyvatel ČR – situace a trendy. Portál, Praha 2001
Weiss, P., Sexuální zneužívání dětí, Praha, Grada Publishing a.s., 2005