Úloha muže při plánování rodičovství

Mgr. Adéla Kubičková , Doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, PhD.

Dlouho problematika otcovství zůstávala na pozadí zájmu odborníků i široké veřejnosti. Zdá se, že i sami muži byli, až na výjimky, se statusem otcovství spokojeni. Proč je tedy toto téma v současnosti stále častěji diskutováno? Již od průmyslové revoluce v devatenáctém století se západní společnost potýká s velkými změnami hodnot, společenských rolí, způsobu života. Změny se znatelně dotkly rodinného i veřejného života. Zatímco se muži začali z velké části soustředit na život veřejný, ženy se pomalu začaly prosazovat v obou sférách. Tak má žena na počátku dvacátého prvního století samozřejmá práva ve veřejných záležitostech i v rodinném životě. A muži? Dokázali udržet krok s tímto rozvojem žen? Na poli veřejném bezesporu, ale jak naznačují statistiky i každodenní pozorování všedního života kolem nás, v rodinném životě „pokulhávají“ za ženami. Kvůli časově náročným zaměstnáním či porozvodové praxi nechybí muži v rodinách jen fyzicky, ale také psychicky a duševně.

K prosazení aktivního otcovství a přítomnosti mužského prvku při výchově dítěte směřuje v současnosti řada kroků státních i nestátních organizací. Propagována je rodičovská dovolená muže, střídavá výchova po rozvodu, účast při porodu. Souvislosti mezi účastí muže již při plánování rodičovství a aktivním otcovstvím při výchově dítěte se zatím věnuje jen málo pozornosti. Jako reakce na toto zjištění byl v rámci výzkumného projektu GAČR č. 406/07/0274, zaměřujícího se na psychosociální aspekty biologického, nebiologického a "náhradního" rodičovství a dobrovolné a nedobrovolné bezdětnosti, uskutečněn kvalitativní výzkum mapující postoje mužů k otázkám plánování rodičovství.

Výpovědi mužů ve výzkumu potvrzují dávno platné poznatky vývojové psychologie, kdy muži získávají sociálním učením, nejprve ve své rodině, později v menších sociálních skupinách i prostřednictvím široké společnosti, určité představy o rodině, kterými v budoucnosti naplní významnou část své mužské identity – stanou se manžely, otci, dědečky. Vytvořené představy se během života mění tak, jak do nich zasahují další vědomé i nevědomé sociální vlivy. Představy a přání průběžně konfrontované s vědomým hodnocením skutečnosti se změní v postoje. Ty se pak promítají do jedincova jednání, jež vede k plánování rodičovství.

Ačkoliv se obecně v souvislosti s plánovaným rodičovstvím hovoří především o technikách bránění početí, z výzkumu je zřejmé, že pro dotazované muže nejlépe pojem plánování rodičovství vystihuje dohoda s partnerkou. Plánování rodičovství je společným vyjednáváním, ze kterého muži nechtějí být vyřazeni. Míra zapojení muže do plánování rodičovství je od počátku spojena s nastavením partnerských konstelací, jejichž obsahem bývá existence stálé partnerky a dosažení jisté úrovně ekonomického a materiálního zajištění. Jinak řečeno, ve chvíli, kdy muž vytvoří pevný vztah s partnerkou, začíná s ní o rodičovství vyjednávat. Tímto počátečním vyjednávání obvykle bývá negativní plánování v podobě dohody o způsobu bránění početí. Pokud je prostředkem bránění hormonální antikoncepce, stává se, že muž přenechává plánování rodičovství zcela na partnerce. Ženě většinou toto právo, tedy právo rozhodovat o dětech, zůstává i po narození a ve výchově dětí. Respondentům tato skutečnost vadí, nicméně celospolečensky podmiňované ztotožnění mužů s rolí živitele a vyzdvihování kultu mateřství, podporují ženin monopol v péči o dítě.

Cílem tohoto výzkumu nebylo snížit význam mateřství, ale posílit význam otcovství. Období bezpráví žen a nemožnost jakkoliv se legálně chránit před nechtěným početím, je postupně vystaveno nebezpečí vychýlení se do druhého extrému, kdy ženy vyřazují muže z plánování rodičovství a výchovy dětí zcela. Tím jsou jejich potomci ochuzováni o podstatný zdroj socializačních vzorů, které bezesporu zdravě fungující rodina s oběma rodiči dítěti nenahraditelně poskytuje.

Plánování rodičovství je jednou z oblastí, kterou by budoucí rodiče měli odpovědně vyjednat a neopírat se jen o tradiční postoj společnosti. Práce otevřela řadu témat k přemýšlení a vedení diskuse nad tématem plánování rodičovství, které se v souvislosti se změnami reprodukčních i sociálních změn dostává do popředí zájmu a hraje významnou úlohu ve fungování budoucí české společnosti. Plánování rodičovství by nemělo vyznít negativně jen jako odkládání narození potomků na vhodnou dobu, ale především jako společně respektované představy partnerů o rodinném životě.